Všechny stejné, každé jiné...

European 4-1, eloxovaný hliník, sklo, tyrkenit, Osteofix,... a jak si s tím člověk vyhraje :-)

Zpátky do budoucnosti

Musím přiznat, že práce na náhrdelníku Blue Flame mě celkem slušně vyšťavila. Možná mi to nebudete věřit, ale celé dva dny jsem po jeho dokončení nejenže nic nevytvořila, ale dokonce jsem na korálky ani nesáhla. A že já na ně sahám ráda - i když zrovna nic nevyrábím, dělá mi náramně dobře brát korálky do ruky a představovat si, na co použiju tenhle kousek lávy nebo jak zpracuju zrovna tuhle krásnou vinutku...

Nicméně po těch dvou odpočinkových dnech už mě zase svrběly ruce. Nedalo se nic dělat, musela jsem se opět ponořit do korálků. Nedávno jsem si nakoupila slušnou zásobičku filcu (o zásobách rokailu nemá cenu psát, ty udržuju a doplňuju neustále) a vydyndala na Hodinářovi krásný hodinkový strojek. Dát to dohromady byla jasná volba. Zvlášť, když jsem ve své rokailové truhličce našla korálky přesně té barvy, jakou mají tři rubíny na tom strojku. Pak mě taky napadlo dát svému novému šperku nějaký když už ne zrovna příběh, tak aspoň nějaký ten alegorický význam. Myslíte, že se mi to podařilo?

Spodek přívěsku je vyplněný zlomky perleti. To má být odkaz na dávné časy, perleť vlastně zastupuje zkameněliny nebo vykopávky, ale taky zemi a přírodu jako takovou. Skleněné korálky zase mají představovat to, že se člověk naučil zpracovat přírodní materiál ke své potřebě i potěše. No a nakonec středový hodinový strojek pak znamená jednak technickou vyspělost, zároveň má ale připomínat, že čas je všeho pánem a prach jsi a v prach se obrátíš.

 

Blue Flame

Něco, co tu ještě nebylo. Dřevo, kov a sklo. Šití a kroužky. Spousta hodin práce včetně vymýšlení a nákresů a vybírání materiálu. Ale stálo to za to. Fakt si myslím, že to za to stálo...

Náhrdelník na přání, přičemž to přání bylo kouzelně specifikováno zhruba jako "něco pro dceru, která má ráda modrou barvu." Exaktní komora mého srdce zaplakala, když to slyšela. Ta druhá, abstraktní, si začala vesele zpívat. Není lepšího způsobu, jak podpořit moji schizofrenii :-) Přejděme ale k suchým faktům.

Materiál

• 3 dřevěné filigrány, krásně modré, pekelně křehké; jejich obšití dohnalo moji (ne)schopnost soustředění na nejvyšší možnou míru, dál už by to nešlo a všechno by letělo z okna nebo by mi praskla hlava nebo obojí nebo by se stalo ještě něco mnohem strašnějšího, takže buďme rádi, že jsme rádi...
• TOHO °11 Luster Crystal/Capri Blue Lined
• TOHO °15 Silver-Lined Crystal (pro D.: to jsou ty svině mrňavý, co jsme lovili v koberci v době tvé návštěvy :-))
• Superlon AA Capri Blue
• kroužky 18ga 3/16'' ID, bright aluminium (nepočítaně)
• kroužky 18ga 3/16'' ID, anonized aluminium blue (ty by spočítat šly, ale fakt se mi nechce)
• kroužky 20ga 1/8'' ID, bright aluminium (ne a ne a nebudu to počítat)
• O+T zapínání

Techniky

• obšívání, peyote
• chainmaille, european 4-1

Velikost náhrdelníku

• Celková délka (obvod): 65cm
• Průměr obšitých dřevěných filigránů: 5cm
• Délka středové špice včetně filigránu: 11,5cm
• Šírka kroužkového "ramene" v nejširším místě: 3,5cm
• Šířka kroužkového "ramene" v nejužším místě: 1,5cm

 

A ještě pár fotek z výrobního procesu (kvalita nic moc, je to focené kompaktem.

Pohled do minulosti - obšívané korálky

Momentálně nic netvořím - jsem ve fázi čekání na materiál. Jsem totiž tak upnutá na náhrdelník, který mám teď rozpracovaný, že nejsem schopná tvořit cokoliv jiného... Tak aby to tu neusnulo, vystavím fotky pár starších obšitých korálků.

Beefeater Dry

Na Beadforum.cz je pro duben tématem měsíce "Alkoholové opojení" - inspirace oblíbeným alkoholem. Kdo mě zná, je mu jasné, co mě asi tak může inspirovat...

Na první pohled obyčejná čirá kapalina. Ale když přivoníte, víte, že nebude zdaleka tak nevinná, jak se tváří. Začnete tušit, že v nenápadném vzhledu se skrývá nějaká tajemná síla. Když potom ochutnáte, je to jasné - na pohled klidná chladná tekutina v sobě má plamen, který se příjemně teple rozlévá celým vaším tělem. Takový je Beefeater gin. Takový je i tento náhrdelník.
Délka náhrdelníku: 57cm
Materiál: 18ga 3/16'' eloxovaný hliník (bright aluminium & red)
Technika: european 4-1

Terezka říkala, že to není složité...

...zapomněla však dodat, že je to opravdu velmi, velmi návykové. Řeč je o korálkové výšivce. Ano, já, která jsem léta prohlašovala, že ŠÍT tedy v žádném případě NIKDY nebudu, se propadám čím dál hlouběji do osidel nové vyšívací vášně. Jasně, předtím jsem obšívala korálky. To ale nebylo šití, to bylo obšívání. Pak tedy přišlo obšívání kabošonů a vůbec všeho možného, ale to taky spadalo do kategorie obšívání a já mohla stále vesele prohlašovat, že šít nebudu nikdy.

Jojo, to si člověk tak něco říká, a pak jednou najde v zapomenuté krabici s výtvarnýma potřebama kus zeleného filcu a dostane ten šílený nápad. Tak já to vyšívání zkusím. Vždyť Terezka říkala, že to není tak těžký. Aby tolik nebolely případné ztráty (když to bude na nic, vyhodím to), vyberu si nějakou ne zrovna oblíbenou barvu korálků. Zelenou. Jako střed použiju ty stříbrný akrylový korálky, co mi tu už přes rok leží a nevím, co s nimi. No a pak už jen stačí navléct do jehly Superlon, nabrat první korálky, pokořit zadní korálkový steh - a závislost jak prase je tu. Šmarjá, jak mě to začalo bavit!

Vyšila jsem první "kolo," které jsem měla v plánu prostě ošpendlíkovat a udělat z něj brož a du dát při nejbližší příležitosti mámě, páč má ráda zelenou (na rozdíl ode mě, já když už zelenou, tak smaragdovou). Jenže mě to fakt chytlo, tak jsem vyšila ještě další dvě kola a začala přemýšlet, že tři brože už by byly moc i na moji mámu, a že by to chtělo tedy vymyslet něco jiného. Náhrdelník, no jasně. Hezky to pospojuju, přidělám nějakou tu easy korálkovou šňůru a bude hotovo. Houby leda. Easy šňůra neprošla hned v prvním návrhu. Začala jsem se učit síťový steh a "ramena" náhrdelníku udělala z něho. Párala jsem to jen jednou, heč! Ale teda za to fakt velkej kus. Na druhý pokus už to ale vyšlo a vypadalo to dobře.

Vzhledem k tomu, jak moc mě ta práce pohltila, nemám fotky jednotlivých fází vzniku náhrdelníku. Prostě jsem pořád vyšívala nebo šila a na focení nebyl čas. Ale já si to někdy vynahradím. Jo, a teď mě ještě napadá - já vlastně pořád nešiju, já vyšívám :-)

Na závěr pár zajímavých poznatků:
1. Je to silně návykové.
2. Vyšívat křivou (v mém případě dvojitě esovitě zahnutou) jehlou sice jde, ale pak má člověk fakt hodně rozpíchané prsty, jde to pomalu, a při práci překvapuje své okolí výkřiky typu "Aúúúúú, k**** se na to fakt už vy****" a podobně.
3. Párání téměř hotové práce jde podstatně rychleji, než vlastní tvoření, ale není z toho zdaleka taková radost.
4. Den by měl mít víc hodin, které bych mohla věnovat korálkám.
HOWGH

Rubín je krví mého srdce

Byzantine vazbu prostě miluju, takže bylo jen otázkou času, kdy udělám něco takového - ne jenom přívěsek nebo ústřední část náhrdelníku, ale celý náhrdelník z korálků chycených v kroužkových hnízdečkách. Korálky tedy samozřejmě nejsou z rubínů, ale z poctivého českého skla (koho zmátnul název, tomu se omlouvám).