Jak se tak dívám na posledních pár příspěvků, vypadá to, že už jenom vyšívám a na kroužkování jsem zapomněla... Nene, nezapomněla. Jen prostě chvíli nebyla kroužkovací nálada. Ale včera jsem zase vzala kleště do rukou,
Hodinářovi jsem zabavila pár (kupodivu) zlatých kroužků a vznikl náramek Zlatohádě.
Je to jenom "obyčejný" byzantine, hlavní parádu tady dělá ten skleněný korálek ve tvaru dračí hlavy. Koupila jsem si jich pár teď o dovolené v Jablonci. V jednom obchodě jsem je viděla i zpracované. No, zpracované... byly prostě pověšené na koženém řemínku a chtěli za to přes stovku.
Ale zpátky k Zlatoháděti. Kroužky jsou z eloxovaného hliníku a jak zlatou barvu nemám ráda, tak musím říct, že jsou krásné. Mají takový hezký lesk, barva je příjemně teple zlatá.
Délka náramku je 20cm. Je pravda, že je to vlastně jednoduchá záležitost. Ale pro mě je důležité, že mi to dodalo zase chuť do dalšího tvoření z kroužků. Mám teď něco rozdělaného a ještě nevím, jestlivá to bude náramek nebo náhrdelník - záleží na tom, jak pevná vazba to ve finále bude. No, uvidíme... :-)
Základem je barvená perleť. Tyhle perletě jsou moc fajn, ale 99% z těch, které jsem kdy viděla, má jednu podstatnou vadu - jsou hezké jen z jedné strany. Co hezké. Krásné. A když jsou na slunečním světle, září tisícem odlesků a jsou prostě neodolatelné. Ale z druhé strany bývají špatně probarvené, prasklé nebo jinak kazové. Takže zpracovat je při vyšívání je vlastně taková elegantní možnost, jak z nich ukázat jen to dobré.
