Dark Stars

Nějak mi klesá produktivita... Myslím, že za to může ten rozešitý šperk, který zatím leží v TODO krabici a nevypadá to, že ho v dohledné době dokončím. Vůbec se mi totiž nelíbí. Mám sto chutí ho rozebrat. Ale co když se bude líbit někomu jinému? Pořád kolem něj chodím, přemýšlím a vymýšlím - rozebrat, předělat, dokončit, doplnit, vyhodit ven oknem...? V takovém rozpoložení se mi vůbec nechtělo pouštět se do něčeho dalšího.

Ale pak jsem tu nechuť a nejistotu překonala a pustila se s novým elánem do dalšího tvoření. Zatím jen tak zhleka, náušničkami Dark Stars:

Materiál:
  • 14mm voskové perle Estrella,
  • Miyuki Delica °10,
  • TOHO round °11,
  • TOHO round °15,
  • S-lon AA,
  • háčky z chirurgické oceli (Osteofix)
  • řetízky, kroužky, ohňovky

Audrey

Netajím se tím, že nejsem příznivcem SW rivolek... Jednou za čas je ale i já použiju do nějakého šperku (naposled například do vyšívaného náramku). A ten čas opět nadešel.


(Nejen) na bratrovu svatbu jsem si nechala ušít krásné letní šaty - na mě v dost nezvyklé barvě - kombinace lehkých pastelových barev a potisku květů není zrovna styl, který bych dřív vyhledávala. Asi hlavně proto jsem mezi svými šperky nenašla nic, co by k nim pěkně ladilo, a tak jsem k nim nakonec na svatbu vzala stříbrný řetízek s onyxovým přívěskem. Nebyl totiž nějak čas něco si vyrobit. Aspoň že náušnice jsem měla vlastní výroby a jakž takž ladící.


Protože ale šaty budu nosit ještě nějaký čas (a pak doufám půjdou přešít na "normální"), dala jsem si za úkol něco si k nim stvořit. Měla jsem je na sobě zrovna, když jsme v Brně byli něco vyřizovat a při té příležitosti jsme zavítali i do nově otevřené pobočky obchodu koralky.cz. Takže rovnou jsem k nim ozkoušela všechny zajímavé korálky a komponenty, které tam měli - a kupodivu to ve finále vyhrály právě SW rivoli. Hned jsem si tam k nim vybrala i ladící TOHO round. Vůbec jsem ale neměla představu, co z toho stvořím.


Ta nejistota pak přetrvávala celý týden, co mi jen tak ležely doma a žádný nápad nepřicházel. Jen jsem je obšila peyotem a čekala na vlahý polibek múzy, po kterém by se mi v hlavě zrodil nějaký úžasný nápad. Až mě jednoho dne přestalo to čekání bavit a řekla si, že to prostě vezmu do ruky a ono už to nějak dopadne. Žádné návody, žádné inspirace - prostě jsem nechala ty rivolky, aby si samy řekly o to, jak chtějí ve finále vypadat. Vznikal mi tak pod rukama úplně nový vzor a já měla s každou další dokončenou řadou (nebo spíš vlastně s každým dalším kruhem) radost, jak mi to pěkně jde. Celý ten proces výroby přívěsku se neobešel bez několikerého párání, což mi ale kupodivu zcela vyjímečně nijak nevadilo.


Horší bylo, že když byl přívěsek hotový, nápady prchly kamsi v dál a nechaly mě bezradně zírat na přívěsek a lámat si hlavu nad tím, jak ho zavěsit. Nechtěla jsem se ale nechat invenčním vakuem zdržovat - řekla jsem si, že už dlouho chci zkusit ušít dutinku tzv. potrubní poštu a že bych to mohla zavěsit na ni. Šije se dobře a přibývá celkem rychle. Akorát mi přišlo, že na celou šňůru kolem krku je dost macatá a nejspíš by přebíjela šitý přívěsek. Takže jsem nakonec ušila jen kratší dutinku, tu pak doplnila kouskem chenilky, a protože došlo TOHO, zbytek je z českých perliček. Náhrdelník se jmenuje Audrey, protože jsem při jeho vyrábění koukala (převážně) na Městečko Twin Peaks :-)


Hm, takže mám vystaráno, šperk k šatům je hotový... Ale nic není tak jednoduché. Během práce na přívěsku jsem objevila v mužových zásobách krásný skleněný knoflík, který k těm mým šatičkám taky úžasně barevně pasoval. Zkusím ho taky zpracovat do nějakého náhrdelníku - a pak si vyberu, který se mi líbí víc a ten si nechám. Nicméně - nápad na zpracování knoflíku stále nepřichází :-)


Taková malá dovolená

Celkem dost narychlo a naprosto neplánovaně jsem měla minulý týden dovolenou. Tři dny dovolené a prodloužený víkend díky čtvrtečnímu a pátečnímu svátku plus bonus - muž měl taky volno. Měli jsme plán A a plán B. Podle plánu A, který počítal s tím, že bude hezky, jsme měli vyrážet na výlety po okolí. Podle plánu B, který počítal s tím, že bude hnusně (a byl to spíš můj plán), jsem měla celý týden korálkovat... No a dopadlo to tak, že bylo tak moc hezky, až bylo hnusně - jako vážně existují lidi, kteří radostně a s chutí snášejí denní teploty přes 30°C? S mužem jsme naznali, že je úplně jedno, jestli se člověk peče doma nebo někde na výletě. Skoro každý den jsme tak někam vyrazili. No, a na korálky skoro ani nedošlo... ale jen skoro.

Pondělí - to vlastně ani nebyl výlet. Jeli jsme vyřídit pár nezbytností do Brna, podepsat nějaké úřední papíry a podobné věci, na které v pracovních dnech nezbývá čas a o víkendu vyřizovat nejdou. Cestou domů jsme si koupili asi desetikilový meloun, který nám pak byl po celý týden velmi vítaným osvěžením po návratu z dalších výletů.

Úterý patřilo naší výletní stálici - Boskovicím. Bylo tam jako vždycky krásně, ale musím přiznat, že nikdy mi ten kopec nepřipadal tak příkrý, jako tentokrát. Ještěže je tak krátký... Prošli jsme si hrad, pokochali jsme se vyhlídkou, pohráli si s hradním kotětem a naopak nás k smrti vyděsil hradní pes (fakt ostrej hlídač). Zvažovali jsme, jestli půjdeme i na prohlídku zámku. Nakonec z toho sešlo, protože jsme měli celkem dost z toho vedra a skákání po hradě. Navíc zámky nás nepřitahují zdaleka tak jako hrady a zříceniny, kde nám prostě přijde, že se dá užít mnohem víc legrace. Ve městě jsme si pak dali naprosto vynikající černorybízovou točenou zrmzlinu (mimochodem její kvality zřejmě nemají šanci být letost něčím překonané) a muž mi koupil slamák.



Středa nás zavedla do další oblíbené destinace. Byli jsme v Jihlavě v ZOO. Je to (zatím) má nejoblíbenější zologická zahrada. Co se mi na ní tak líbí? Za prvé je fakt blízko :-) Ale i kdyby nebyla, má spoustu dalších kladů - je tam fantastická atmosféra, zvířata vypadají spokojeně (když to srovnám třeba s Libercem, tam je mi těch zvířat úplně líto). ZOO je relativně malá a dá se projít za dvě hodinky, a to i když ji procházíte opravdu důkladně. Je převážně na rovině (to oceňuju zrovna teď, jindy mi nevadí ani kopcovitá brněnská ZOO). Probíhají tam komentovaná krmení, takže se člověk může lecos zajímavého dozvědět. Mají tam kozy, ke kterým můžete vlézt do ohrádky a trošku si s nimi zadovádět (tuhle kratochvíli jsem tentokrát raději vynechala, přeci jen člověk neví, kdy kozu napadne to do vás plnou silou napálit). Pořád se tam něco děje - teď se zrovna staví výběh pro hyeny, další pro žirafy a ještě nějaké další pavilony.



Ve čtvrtek jsme se v 7 hodin ráno podívali na teploměr a málem padli do mdlob. 22°C takhle po ránu! Tak to ne, to jsme radši zůstali doma celý den, pěkně okna zatemněná, aby k nám ten hic nemohl.

V pátek jsme jeli na Roštejn. Taky už jsme tam byli po několikáté. Auto jsme nechali ve vesničce Doupě a udělali si procházku nějaké 2km na hrad. Půlka cesty po rozpálené silnici, kde není kam prchnout před sluncem (ještěže jsem měla ten slamák), půlka cesty pěkně v lesním stínu. Prohlídku hradu jsme si tentokrát odpustili a jen jsme chvilku poseděli na nádvoří. Byli jsme pěkně uvaření a těšili se, jak si v hradní krčmě dáme ledňáka - ale ledňáky došly. Navíc tam byla jakási brigádnická obsuluha zřejmě z jiného kouta republiky, protože při dotazu na "ledňáky" na nás chvíli nechápavě koukali a až pak z nich vypadlo, že "nanuky" už nejsou. O víkednu měly na hradě propuknout středověké slavnosti a už v pátek tam před hradem bylo středověké stanové ležení. Byla tam i paní, která měla před stanem koberec a něm dva obrovské hady. Tomu jsme nemohli odolat a museli jsme si je jít pohladit.


Sobota příliš lákala k lenošení, takže žádný velký výlet nebyl. Ale udělali jsme si dopoledne procházku po okolí, takovou kratinkou - jen necelých 7km :-)

Neděle byla naším posledním prázdninovým dnem. Nejdřív jsme se dlouho nemohli rozhodnout, kam a jestli vůbec nějaký výlet podnikneme. Nakonec jsme celkem pozdě, až o půl 11, vyráželi směrem Bítov. Tam jsme si vybrali prohlídkovou trasu, na které jsme ještě nebyli - hladomorna a mučírna. No, příště už to neuděláme. Při výkladu v mučírně se mi dělalo vážně šoufl (a to jsem si myslela, že něco vydržím), jedna paní dokonce odešla radši do chládku hladomorny. Byl to zvláštní pocit, zvlášť, když dal průvodce kolovat mučící nástroje. Byly to samozřejmě jen repliky, ale i tak - držet v ruce kus kovu a poslouchat, k čemu byl určený... Brr. Byla jsem ráda, když jsme nakonec zase vyšli ven na sluníčko. Pak jsme si trošku spravili chuť na výstavě historických kočárků, dali si ledňáček na osvěžení a šli na oběd. Nedaleko hradu je penzion a restaurace Rumburak. Obří sochu havrana mají pěknou. A to je tak všechno, co pozitivního bych o tomhle zařízení mohla říct, takže radši pokračujeme dál. Od Bítova jsme přejeli do vesničky Čížov. Je tam poslední ukázka železné opony na území ČR. Pár metrů ostnatého drátu, betonových sloupků a jakési strážné budky - a přesto to v člověku i po těch letech vyvolává nepříjmené mrazení v zádech. Odtud jsme šli pěšky na Hardegskou vyhlídku. V Čížově byl rozcestník hlásající, že je to 2km. Šli jsme asi dvacet minut, než jsme došli k dalšímu rozcestníku, kde jsme se dozvěděli, že je to ještě 1km. Asi tam mají nějaké delší kilometry :-) Vyhlídka ale stála za to. Krásný výhled do údolí pod námi byl dobrou odměnou za ty litry potu, které jsme cestou tam i zpět vypotili. Akorát jsou tam strašně agresivní mravenci a je jich tam všude moc. Stíhali mi vylézt na nohy a pokousat mě, i když jsme cestou nikde nezastavovali ani jsme nešli pomalu ani jsme je nijak nedráždili. Zajímavé, že takhle lezli jen na mě a muže nechávali na pokoji. Když jsme pak přijeli domů, začalo pršet. Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu  :-)



Samozřejmě jsem si průběžně zapomínala brát iPod. Měla jsem ho akorát v sobotu na procházce. Jsem prostě hlava děravá. Sice mě to štve, ale štvalo by mě to víc, kdyby fungovaly stránky Nike Plus Active - takhle, když nejedou, mi to srdce nijak nerve. Ale asi až to na podzim spustí, tak zalituju - páč v tomhle čase každej krok a každej kilometr dobrej, že :-)

A abych nezapomněla na ty korálky. Během týdne volna jsme ušila jen 2, slovy dva páry náušnic. Opět jsem zkoušela něco (pro mě) nového - na lávových jsem si vyzkoušela úplně jiný styl náušnic, naž jaké jsem dosud dělala. Na dalších jsem si pak pohrála s peyotem a různými velikostmi korálků. Při šití se mi dostalo dalšího TOHO zklamání - barva Silver-Lined Purple se odírá při dotyku. Místo krásně syté fialové byly náušnice v podstatě čiré :-( Jo a jsou taky celkem vidět na fotce z vyhlídky.



Co jsem se naučila nového

Aby člověk neustrnul na místě, je třeba zkoušet stále něco nového. Proto jsem se pustila do učení pár nových technik. Čím víc základních technik člověk umí, tím větší má pak možnosti vlastního vymýšlení a tvoření...

Prvním pokusem byla dutinka Double spiral rope. Návod na ni najdete třeba tady. Není o moc složitější než Spiral rope, jen je prostě hustší, takže občas trefit správný korálek v základně je velmi napínavé. Dutinka ušitá tímhle stehem vypadá dobře, ale té svojí první jsem udělala jenom kousek - zvolila jsem příliš velké korálky pokud bych pokračovala a vyrobila tak celý náhrdelník, jeho nositelka by pak musela chodit skoro v předklonu - holt sklo má svoji váhu. Ještě někdy to zkusím udělat jen z rokajlu, zatím mé pokusy vypadají takto:


Chenille - další zvládnutá dutinka. Video návod je třeba tady. Celkem příjemná rychlovka, na můj vkus možná moc měkká. Udělala jsem z ní náramek pro kamarádku - jí se bude tato barevná kombinace určitě líbit, mně osobně ve spojení s chenille stehem nechává víceméně chladnou. Mnohem víc se mi chenillky líbí, když jsou dělané tón v tónu.

Jo a taky jsem si koupila na zahraničních blozích opěvované lepidlo E-6000, tak jsem zvědavá, jestli je to opravdu takový zázrak, jak se o něm tvrdí :-)