To na mě zase takhle jednou přišla potřeba naučit se něco nového. I došlo na královsky obšitou rivoli (
návod na Top-koralky.cz) a peyotové lístky (
návod na stránkách Gianelle).
Tedy ne, že bych se do šití pouštěla s tím, že už naprosto přesně vím, jak bude hotové dílo vypadat, to ani náhodou. Nejdřív jsem zjistila, že mi doma už celkem dlouho leží krásná 14mm rivolka a že k ní mám náhodou ve stejné barvě i 3mm bicony. To mě přivedlo na ten nápad s
královským obšíváním. Musím přiznat, že jsem si v průběhu šití ten návod přejmenovala na
kurevsky, protože to sice vypadá hodně jednoduše, ale realizace zdaleka jednoduchá nebyla. Možná je to rukama, ale než se mi podařilo rivolku umravnit v ušitém "kabátku," padlo tolik kurev a jiných krásných slov, že by se za ně nemusel stydět žádnej dlaždič. Když se konečně zadařilo, byla další hodina mého života v tahu. A nastala klasická situace - prohlížím si hotovou věcičku a říkám si: pěkný to je, to zase jo... ale něco tomu chybí.
A to byl ten okamžik, kdy jsem sáhla po dalším zatím nerealizovaném návodu - peyotových lístcích. Bála jsem se jich jak čert kříže, kupodivu bylo jednoduché je ušít. Při šití druhého jsem do návodu už jen občas nakoukla a všechny další už jsem zvládla bez návodu. Ušila jsem 4 z TOHO Treasures °12 a TOHO rokajlu °15, potom ještě 4 z Miyuki Delica °10 a TOHO °15. Pak následovalo dlouhé přemýšlení, kam a jak je na rivolku přišít. Po mnoha fantasmagorických nápadech jsem zvolila to nejjednodušší a nejstřízlivější rozvržení, které velikost a tvar umožňoval. Nastal ale celkem zásadní problém - jak to k tomu sakra přišít, když já trubka šila polovinu lístků Superlonem D, kterej těma patnáctkama na obvodu rivolky už rozhodně neprotáhnu. Náhle jsem však byla osvícená (podotýkám, že to bylo kolem půlnoci, takže bych asi měla šít jen tou dobou, když mě napadají takové vychytávky evidentně jen v tuhle denní dobu) a lístky přišila jednoduše a elegantně:
A bylo hotovo. Začala se psát další kapitola mého korálkového života, zdobená peyotovými lístky a blýskavými rivolkami. To, že jsem pak ještě celý další den strávila přemýšlením o tom, na co hotový květ zavěsit, desítkama pokusů s navlékáním a šitím šňůr, abych to ve finále pověsila jen tak na hulváta na řetízek, to už je jenom taková třešnička na dortu, bez které bych to asi nebyla já.
