Náhrdelník
Nausicaa vzniknul jako příspěvek do soutěže
Fler Beadweaving Teamu na téma:
Příroda si to přebere. Cituji zadání: "
Šperky inspirované opuštěnými zarostlými místy. Staré domy, vraky, ruiny, cokoli vytvořené lidmi a opuštěné, zarostlé. Místa, která si příroda bere zpět."
Původních pár nápadů se točilo kolem zarostlých opuštěných chrámů nebo křehkého zeleného klíčku, statečně se deroucího z asfaltu. Ale pak jsem si vzpomněla na Naušiku z Větrného údolí, úžasný Miyazakiho film, který krásně pracuje právě s daným tématem. Jako výchozí bod jsem si stanovila Moře zkázy (také známé jako Toxic Jungle) - jeho strukturu a barevnost. Od toho se pak odvíjel výběr materiálu:
Chtěla jsem tentokrát pracovat hlavně s českým materiálem a taky zpracovat minerální kabošon, který jsem kdysi dávno koupila na eBay (vůbec netuším, co je to zač, ale má krásnou drúzu). Všechno mačkané sklo a 95% rokajlu je tedy českého původu. Pak je tam špetka TOHO rokajlu - hlavně tam, kde jsem potřebovala °15. Původně nachystaný materiál jsem v průběhu práce přizpůsobovala tomu, jak se to celé vyvíjelo. Například na fotce jsou čiré velké placky a modré květy nebo valounky kočičích očí, které jsem nakonec vůbec nepoužila. Naopak jsem postupem času přidala tři broušené rivolky a kabošon z fima, který jsem kdysi dávno vyhrála v jednom giveawayi maďarské umělkyně
Moonsafari Beads.
Začala jsem obšitím toho minerálu a dál jsem se pustila do květiny. Žádnou takovou jsem nikdy před tím nešila. Prošla jsem moře stránek pro inspiraci, našla desítky nákresů a návodů a nakonec jsem si stejně vytvořila svůj vlastní nákres, aby přesně odpovídal tomu, co jsem chtěla vytvořit.
Pak jsem obšila fimo kabošon a začala přemýšlet o tom, jak budu jednotlivé komponenty dávat k sobě. Původním záměrem byl freeform, ale nějak mi to k tomu nepasovalo. Pouštět se do masivní výšivky by znamenalo donutit budoucí nositelku mít na sobě neprodyšný kus usně nebo ultrasuede - což při plánovaných rozměrech a třeba ve velkých vedrech není nic dvakrát příjemného. Co s tím? Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi kdesi viděla, že někdo používá jako našívací základ "límec" ze síťového stehu. Tak jsem si ho taky ušila.
Vypadalo to jako schůdná cesta a tak jsem začala pracovat na dalších prvcích. Rozřízla jsem dřevěný korálek o průměru 2cm na poloviny a jednu z nich obšila peyotovou klasikou. K ní jsem pak přidala několik lístků (pod názvem russian leaf jich na netu najdete hodně včetně několika variant návodů). Následovala čirá rivola s AB pokovem, obšitá zase peyote stehem. A pak už jsem to začala od středu našívat na připravenou síť. Na obrázku vpravo dole je vidět obšitý valounek z kočičího oka, který jsem nakonec v náhrdelníku vůbec nepoužila.
Další dvě rivolky jsem obšila rullou podle skvělého
návodu Nely Kábelové. Našila jsem pár dalších lístků a nějaké to kapradí a všechno pěkně přišila na síť.
A pak už stačilo "jen" dodělat ten zbytek. Chtěla jsem na náhrdelník nějak dostat tu "stromovou" strukturu Moře zkázy, mít tam spóry a vůbec, aby to bylo takové pralesovité, což se nakonec pěkně podařilo.
Nejdřív jsem k náhrdelníku přidělala zapínání z nerezové karabinky a nerezových a hliníkových kroužků, ale vůbec se mi tam nelíbilo. Ušila jsem si proto jiné, se kterým už jsem byla spokojená.
I takové zapínání k tak masivnímu náhrdelníku vypadalo tak nějak... neúplně. Proto jsem ušila ještě jednu kapradinku, díky které to bylo konečně kompletní a podle mých představ.
