Malé radosti konce září 2018

1. V sobotu jsme přežili hromadnou oslavu narozenin. Nejkrásnější bylo, že 2/3 dětí mi pomáhaly péct a zdobit dorty:

2. Dnes jsou mé náušnice Inia v top výběru na Fler.cz:

3. Konečně přestala ta úmorná vedra, takže se mi běhá o mnoho lépe (i když musím ještě hooodně máknout):

FBWT: Příroda si to přebere

Zvu vás k nakouknutí na spoustu krásy - na příspěvky do soutěžě Fler Beadweaving Teamu. Tentokrát se soutěžilo na téma "Příroda si to přebere" a sešel se opravdu nádherný výběr precizně zpracovaných šperků plných fantazie. Najdete tam také moji Nausicuu.

Prohlédněte si soutěžní galerii, pokochejte se a třeba i dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dejte své hlasy. Nesoutěžíme o žádné věcné výhry - soutěžíme pro radost z tvorby a zdolávání nových výzev.

Račte vstoupit zde...

P. Ryan: Jak jsem vyhrál válku

Čtenářská výzva je dobrá v tom, že si jejím plněním rozšiřuju knižní obzory. Nebýt výzvy, jedu si svoji fantasy linii a nemám žádný přesah do dalších žánrů. A to by přece jen byla škoda. Například 12. téma letošní výzvy zní Kniha s válečnou tematikou. To je třeba zrovna oblast, kterou nejenže nevyhledávám, ale systematicky se jí vyhýbám od školních let, kdy jsem byla v rámci povinné školní četby donucená přečíst Remarqueovo Na západní frontě klid (myslím, že jsem to stejně tenkrát ani nedala celý). Jediné tematicky odpovídající knihy, které mě naopak vyloženě nadchly, byly Pratchettovy Hrrr na ně! a Podivný regiment. Čiliže jsme zpět u fantasy a čistě válečné romány to opravdu nebyly.

Proto jsem se při vybírání titulu do výzvy snažila najít něco, co prostě nebude klasickou válečnou literaturou. Všechny ty knihy o hrůzách válek. Brrr, nahánějí mi husí kůži. Tím, že takové knihy nečtu, samozřejmě nebagatelizuju nebo dokonce neodmítám existenci událostí, které se reálně staly. Jen prostě nejsem schopná číst o nich v beletristickécké formě. Co tedy zkusit Švejka? Ne, to mě taky neláká. Ta osoba je mi silně nesympatická. Nakonec jsem při pročítání diskuze k tématu ulovila právě Jak jsem vyhrál válku.

Je to více méně humorná kniha o druhé světové válce. Ač je hlavní "hrdina" mnohde přirovnávaný právě ke Švejkovi, já s ním žádnou podobu neshledávám. Ernest Goodbody mi připomínal spíš Arnolda Rimmera z Červeného trpaslíka. Taky takovej snaživej ňouma - je "disciplinovaný, organizovaný, naprosto oddaný své práci a vždycky má u sebe tužku."*

Humor je tu spíš takový jemný a náznakový. Rozhodně se nestávalo, že bych se při čtení smála nahlas. Spíš jsem se občas jen tak pousmála. A jindy zase, přestože třeba události byly popisované spíš lehce úsměvně, mě mrazilo v zádech z toho, co bylo mezi řádky. Ono málokteré válečné dílo je psané proto, aby se u něj někdo smíchy lámal v pase. Pěkně a bez hrdinské pompy jsou zde popsané poměry panující v anglické armádě a přístup vojáků k tomu, co prožívají. Všechny popisované příhody jsou uvěřitelné, snad až na tu příhodu s mostem přes Rýn.

Každopádně se to četlo hezky, ale tak nějak pomalu. Nenutilo mě to číst v každé volné chvilce, netěšila jsem se celý den, jak si večer vyšetřím půlhodinku a zasednu ke knížce. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, nicméně vím, že podruhé ji určitě číst nebudu.

---

Zdroj obrázku: Antikvariát Liberec
*Zdroj citace: Červený trpaslík, Série II, Epizoda 3 - Díky za tu vzpomínku

Blue Flame

Dělala jsem si pořádek v počítači a narazila na složku Bloguje. Ach, nostalgie, to bývaly časy, kdy jsem svůj druhý život žila na bloguje.cz. A co teprve, když jsem složku otevřela a vykoukly na mě skvosty, které jsem na bloguje.cz měla zveřejněné, ale teď už upadly v zapomnění... Jsou tam věci, ke kterým mám celkem silnou vazbu, a proto je tu budu postupně oživovat. Dnes začnu náhrdelníkem Blue Flame.

Něco, co tu ještě nebylo. Dřevo, kov a sklo. Šití a kroužky. Spousta hodin práce včetně vymýšlení a nákresů a vybírání materiálu. Ale stálo to za to. Fakt si myslím, že to za to stálo...

Náhrdelník na přání, přičemž to přání bylo kouzelně specifikováno zhruba jako "něco pro dceru, která má ráda modrou barvu." Exaktní komora mého srdce zaplakala, když to slyšela. Ta druhá, abstraktní, si začala vesele zpívat. Není lepšího způsobu, jak podpořit moji schizofrenii :-) Přejděme ale k suchým faktům.

Materiál
- 3 dřevěné filigrány, krásně modré, pekelně křehké; jejich obšití dohnalo moji (ne)schopnost soustředění na nejvyšší možnou míru, dál už by to nešlo a všechno by letělo z okna nebo by mi praskla hlava nebo obojí nebo by se stalo ještě něco mnohem strašnějšího, takže buďme rádi, že jsme rádi...
- TOHO °11 Luster Crystal/Capri Blue Lined
- TOHO °15 Silver-Lined Crystal
- Superlon AA Capri Blue
- kroužky 18ga 3/16'' ID, bright aluminium (nepočítaně)
- kroužky 18ga 3/16'' ID, anonized aluminium blue (ty by spočítat šly, ale fakt se mi nechce)
- kroužky 20ga 1/8'' ID, bright aluminium (ne a ne a nebudu to počítat)
- O+T zapínání

Techniky
- obšívání, peyote
- chainmaille, european 4-1

Velikost náhrdelníku
Celková délka (obvod): 65cm
Průměr obšitých dřevěných filigránů: 5cm
Délka středové špice včetně filigránu: 11,5cm
Šírka kroužkového "ramene" v nejširším místě: 3,5cm
Šířka kroužkového "ramene" v nejužším místě: 1,5cm


A na závěr ještě pár obrázků z výroby (omlouvám se za horší kvalitu, bylo to vždy narychlo kompaktem):

Tramdadadááááááá (pro všechny, co to doprohlíželi až sem :-))