Dva poslední výsledky mého nočního šití
V žáru písečných dun - však co budu pořád dělat obě náušnice stejné, no ne? Jsou to teda o kousek větší macci než obvykle. Když už vybočovat z řady, tak pořádně a se vší parádou.
Ahoy! - zkusila jsem opustit své jednostranně ornamentální zaměření a pustila se do prosté geometrie. Líbí se mi to velmi.
Přivírá oči zelený při svíčkách,
poslouchá se a lže, od pusy se mu práší,
úsměvy a rudou barvu na líčkách
a balónky se nad ramenem vznáší.
Je to to špatných nocí, je to to cizích uší,
je to to temných srdcí, je to to upír duší,
je to to co je prázdný, je to to co má hlad,
je to to, žere krásný, je to to první had.
Ubíhá nocí a stále vykládá,
dívčinou myslí dovnitř vchází,
nad ránem, když její duši vykrádá,
ucítí, jak nová síla hází.
Tři sestry: To
Nikdy jsem To neviděla. Nemám totiž ráda horrory. Opravdu se jich bojím. Stačilo mi vidět Kruh a měsíc jsem z toho nespala. Čestnou výjimkou jsou filmy upírské - Coppolovou klasikou Dracula s nedostižným Gary Oldmanem počínaje a úchylkama typu Blade konče. Ale zpátky k tomu slavnému To. Pennywise se mi vždycky ohromně líbil (zřejmě proto, že film ani knihu neznám) - líbí se mi, jak z něj na první pohled čiší to, že to není zábavný, lehce přitroublý klaun, který pro dětský smích udělá cokoliv. Je to zlo na první pohled, které na sebe nestydatě bere podobu dobra. Nikoho ale neoblafne.
Inu, a tak mě napadlo, že si milého nemilého klauna vyšiju. Jednak proto, že se mi fakt líbí a jednak proto, že ve výšivkové skupině na FB se to hemží samými srdíčky, kytičkami, včeličkami, andílky a vůbec takovými těmi slaďoučkými věcmi, kterým zrovna moc nehovím. Tak co takhle trhnout partu a dát tomu trošku na prdel?
Našla jsem si pár obrázků na netu a nachystala si nákres. Pracovala jsem tentokrát opět s kabošonkou. Při prvním použití jsem k ní přistupovala s lehkou nedůvěrou člověka zvyklého vyšívat na Lacy's Stiff Stuff nebo na Nicola's Bead Backing - kabošonka mi přišla neskutečně tenká. Ale pak jsem zjistila, že funguje celkem dobře. Nákres se na ni dělá rozhodně líp než třeba na NBB a hlavně se na ni krásně kreslí mými oblíbenými Progresso pastelkami. Ve výběru materiálu jsem měla celkem jasno - bude to o bílých, černých a červených korálkách.
Od té doby, co jsem "objevila" french wire, dostaly mé výšivky obrazně i doslova pevnější obrysy. Při vyšívání obrysu vlasů jsem si teda dost nadávala, co jsem si to zase vymyslela. Musela jsem trochu ubrat na rozčepýřenosti, páč jinak by mi z toho asi hráblo. I tak mi přišlo, že mám víc času v ruce kleště než jehlu.
 |
 |
I když jsem si ještě donedávna říkala, že měkký french wire nikdy nebudu používat, na zpracování Pennywisových vlasů je jak dělaný.
 |
 |
Práce s měkkým FW není nic složitého, ale samozřejmě je nutné dostat to do ruky. Po pár nesmělých pokusech co nejjednoduššeji zaplnit plochu jsem s radostí využila přizpůsobivosti těch blýskavých hádků a udělala Pennywisovi epesní páčo.
 |
 |
Pak jsem si za to nadávala. Samozřejmě, měla jsem si ty vlasy nechat až na závěr, protože při další práci se do nich velmi nepříjmeně chytala nit. Holt budiž to pro mě poučením pro příště. Další poučení přišlo na řadu hned vzápětí. Při nákresu je potřeba pamatovat na to, že korálky potřebují prostor. Že si nemůžu dovolit mít v nákresu linku tenkou 1 mm a myslet si, že když moje nejmenší korálky jsou patnáctky (cca 1,5 mm), tak že to s nimi nějak půjde. Nepůjde. Takže původní nákres se při práci musel změnit, a to u všech neplošných kousků kromě obočí - oči, nos, pusa. Naštěstí jsem holka šikovná a umím si poradit. Když Anka viděla ty oči, říkala, že to vypadá fakt strašidelně. Udělala mi radost, kočička :-)
A pak přišel čas na to, na co jsem se těšila nejvíc. Bez ironie. Zaplňování plochy. Je to taková zvláštně uklidňující činnost, hlavně když pracuju jednou barvou. Tady jsem použila celkem 6 druhů bílých korálků - TOHO °11 ve dvou odstínech, Miyuki Drops, 3mm ohňovky, 2mm kuličky s AB a stopové množství TOHO °15 (nejsou ani na fotce, celkem jsou tam myslím tak 3 maximálně). Pak už stačí našít první korálek a pokračovat... čas při tom ubíhá, ani nevím jak.
 |
 |
Z hotové výšivky mám radost. V prvních okamžicích po dokončení si ještě úplně neuvědomuju, že jak jsem nadávala při našívání obrysového FW, tak asi třikrát víc si budu nadávat u začišťování. Ale to je ještě daleko. Ještě je potřeba výšivku vystřihnout - i když už to je celkem ošajslich, hlídat, abych si nepřestřihla někde nit, která právě drží ten obrysový FW. Po vystřižení se pokochám a nalepím zpevňovací karton. Díky němu se hotová brož nebude lámat - přeci jen není to žádný drobeček a při manipulaci s ní by klidně k nějakému zlomu dojít mohlo. Na karton, který jsem potají uzmula klukům z jakéhosi tvořivého sešitu, přilepím brožový můstek. Poprvé používám spešl bižuterní lepidlo Rayher a zatím teda spokojenost. Uvidíme, co to vydrží, až bude brož v provozu.
 |
 |
 |
 |
Na výztuhu pak přijde pěkná krycí vrstva. Nejradši používám rukavičkářskou useň. Tentokrát se mi stala taková nemilá věc. Nevím, na co jsem v tu chvíli myslela, ale vystřihla jsem si ji naruby - hladkou stranou dovnitř. Nechtělo se mi to stříhat znovu, tak jsem to tak už nechala.
Useň jsem klasicky cihlovým stehem přišila na podklad a bylo hotovo. Mám z té brože velkou, velikou radost:
Skoro pokaždé, když tvořím nějaký šperk, už tak nějak během procesu vím, jak se bude jmenovat. Buď je to jasné hned od prvotního nápadu, kdy spolu s představou hotového šperku probleskne i jeho jméno. Nebo si šperk o jméno řekne v průběhu šití.
Někdy se ale stane, že mám šperk vymyšlený v hlavě, nakreselný na papíru, rozpracovaný, ušitý, nafocený... a žádný vhodný název mě ne a ne napadnout. To jsou, řeknu vám, krušné chvíle. Zcela vyjímečně pak nehlásím všude kolem sebe, že nejtěžší prací bylo to pěkně vyfotit. Jsem pěkně zticha a snažím se vymyslet název, který na nový šperk dokonale sedne a nebudu se za něj stydět. Opravdu se snažím vyhýbat názvům typu "šité náušničky 197" a podobně.
Teď se mi zrovna stalo, že jsem ušila šestery náušnice, ze kterých jsem měla opravdu radost. Šití jsem si užívala, i focení se docela povedlo. A pak jsem je chtěla prezentovat a dát do prodeje - a ouha. Jak je pojmenuju? No, musím říct, že tentokrát na sebe nejsem vůbec hrdá za to, jak jsem je pojmenovala. Ale holt to jsou Jarušky. Protože přeci jaro, ne? Ano, není to ono. Nechtěla jsem ale strávit další týden (a bojím se, že bych byla schopná to protáhnout i na dva) vymýšlením názvu a doma by mi zatím leželo tolik krásných náušnic. Doufám, že se mi taková věc zase dlouho nestane. Založila jsem si proto Seznam vhodných názvů a budu si tam psát všechno, co se mě nějak dotkne, co by mohlo jednoho krásné dne být jménem nějakého mého šperku.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V sobotu 22. dubna mi budík zvonil ve čtyři ráno. Nebyl to omyl. Vyrážely jsem s týmem na osmý (pro nás čtvrtý) ročník závodu No Men Run. Je to štafeta z Nového Města na Moravě do Velké Bíteše. Celkem 88 kilometrů, které je možné rozdělit mezi maximálně čtyři běžkyně. Je to závod jenom pro ženský, takže chlapi jsou povolení jenom jako řidiči a opečovávatelé závodnic. Nicméně my vyrazily tradičně bez chlapů.
NMR je zážitek, který vás dostane na kolena, totálně vás vyšťaví. A přesto se už teď všechny těšíme na další ročník. Ono to není jen o tom, že každá za den uběhneme plus mínus 20 kilometrů, ne v tahu, ale s časovou prodlevou. Je to taky o terénu - na většině úseků převažuje stoupání nad klesáním. Běží se povětšinou přírodou, ne vždy je tam, kde běžíte, cesta. Například letos byl místy potok nebo bažina.
Moje stoupání bylo 282 metrů na prvním a 387 metrů na druhém úseku. Přiznávám, že těch celkem 669 metrů kopců mi dalo zabrat. První úsek jsem hned zkraje pořádně přepálila a pak si zbytek cesty nadávala. Jako vždycky - bylo to v hlavě. Předsevzetí pro příští ročník - pořádně natrénovat a být víc v klidu.
Celkově jsem s výdledkem hodně spokojená. Se svým osobním ne, ale jako tým jsme dopadly dobře. Když srovnám výsledky, tak jsme doběhly s celkovým časem 11:07:50. Nedaří se mi dohledat loňské výsledky, ale třeba v roce 2019 jsme doběhly za 11:14:03 a v roce 2018 (to byl náš první NMR) dokonce 11:25:28. To jsme teda tenkrát i dost kufrovaly - mám to tu v blogu někde popsané. Takže celkově se zlepšujeme. A hlavně - baví nás to. Čím dál tím víc :-)
Vybíhám na první úsek:
Podpora týmu na trati:
Dobíhám na předávku mezi prvním a druhým úsekem (ano, na výrazu musím zapracovat):
Předávka mezi pátým a šestým úsekem:
A tady jsme konečně v cíli:
Tak sportu zdar a za rok zase na značkách :-)
Šití mě drží při duševním zdraví... určitě jo. Jindy tuhle práci zastane běhání, ale když jste doma na ošetřování se 3 dětma s angínou, ven se prostě nedostanete. Tak aspoň to šití po nocích.
Zase na mě přišla touha vytvořit něco s výrazným ornamentem. A taky se mi moc chtělo konečně někde použít ty neskutečně kouzelné 3mm kuličky, co jsem si už před loňskými vánocemi koupila v Rooya.
Černá je moje nejoblíbenější barva. Málokdy ji ale používám ve větší míře do šperků. Vlastně ani nevím proč. No, možná proto, že černý šperk ke komplet černému oblečení nebude to pravé ořechové (i když...). Například tyhle náušnice jsem začala šít jako černé s troškou šedé. A stejně z toho vyšly šedé s troškou černé :-)
Materiál - všechny korálky Miyuki Delica °11, české mačkané jazýčky, Superlon AA, mechanické zapínání z nerezu
"Většina lidí žije s kompromisem místo lásky a s partnerem, který je sice lepší než nic, ale mnohem méně než všechno."
Vše začalo nákresem... Nebo vlastně ne. Začalo to tím, že mě jedna milá žena pozvala do muzikoterapeutického kruhu. Řeknu vám, byl to pro mě silný zážitek, něco takového jsem do té doby nezažila. Jsem vděčná za to, že jsem tam mohla být a načerpat inspiraci. Ta se mi pak spojila s mým oblíbeným Barkerem a přišla Myšlenka. No a tu už jsem pak opravdu přenesla do nákresu:
Po přenesení nákresu na podklad (Lacy's Stiff Stuff) a nalepení vintage skleněné brože a fimo kabošonu jsem začala pracovat na výšivce:
Po dokončení ústření vyšívané části už stačilo jen vzít do rukou kleště, dvě velikosti kroužků z eloxovaného hliníku a vytvořit základ náhrdelníku:
S výsledkem jsem moc spokojená, (nejen) na krku vypadá dobře:
