Něco končí, něco začíná

Dnes jsme byli s Ančetem naposledy plavat. Teda jako organizovaně plavat, v kurzu. Jsou před námi dva letní měsíce, kde se budeme čvachtat zcela neorganizovaně neboli nadivoko, než v záři zase začne drezúra. Shodou okolností vyšel začátek kurzu na datum, kdy měla Anička před rokem termín narození. Tehdy to nevyšlo, uvidíme, co bude říkat na dodržování termínu letos.

Z toho plavání jsme vyrazili rovnou na náš první velký celodenní výlet. Telč. Říkali jsme si, že tam se zabavíme jak my, tak bude mít Anička na co koukat. Jsem ráda, že jsme se nespletli. Anče v autě usnula vzorně ve svůj dopolední spací čas - 9:58 byla tuhá. Protože do Telče je to slabých 45 minut, vzali jsme to ještě na náš oblíbený Roštejn a doufali, že se nevzbudí moc brzy. Nepomohlo to, vstávala před 11. Ale to nevadilo, na nádvoří hradu se jí líbilo, smála se na slečny průvodkyně, brebentila o sto šest a dokonce se nechala celkem ochotně fotit.




V Telči už ji to nadšení trochu přešlo, extatické výskání jako na hradě se nekonalo, ale tvářila se pořád více méně spokojeně. Dokonce akceptovala sporťák zcela bez výhrad a svůj první pobyt v něm brala jako něco zcela samozřejmého a normální (takže maminka se zase stresovala zcela zbytečně).





Doma potom s dokonalým klidem předvedla několikrát za sebou ukázkové přetočení na bříško a tvářila se při tom, jako by to dělala dennodenně už od narození.

Každopádně byl to (příjemně) náročný den.


Nejkrásnější šperk

Aby Anče nebyla kovářovic kobylou, rozhodla jsem se zkrášlit ji taky nějakým šperkem. A to hned tím nejkrásnějším, letním:


Jacqueline

Jacqueline je noblesní i rozverná, chvíli vážná, chvíli rozpustilá... Umí být dámou i dítětem.

Náhrdelník s achátem, šitý mým velmi neoblíbeným cihlovým stehem a St. Petěrburkem. Nejdřív mi dlouho trvalo, než jsem vymyslela, jak obšít ten achát. Pak mi dlouho trvalo, než jsem vymyslela, co s ním dál. Pak mi dlouho trvalo, než jsem se přiměla opustit svůj původní záměr a zakomponovat achát do něčeho jiného. Pak mi dlouho trvalo to celé došít. Pak mi dlouho trvalo, než jsem to nafotila... Nemělo by se to spíš jmenovat "Dlouho"? :-)





Zvěřinec se rozrůstá

Moje slabost pro kočky se tady už několikrát projevila - ať už v brožích či náhrdelnících. U broží chvilku zůstaneme, ale se zvířátky popojedem. Tedy s jedním poletíme a s druhým poplaveme.

Chobotnička

Sova Rozárka