Křísit vodou, ohněm spálit - postup výroby
E-shop Naspirale.cz letos opět vyhlásil soutěž "Letní tvoření Na Spirále." I když času nemám nazbyt, rozhodla jsem se, že to zase zkusím a přispěju taky svojí troškou do mlýna. Protože jsem se k tomu dostala v průměru maximálně 5 hodin týdně, vznikal můj soutěžní šperk měsíc a půl. Nebylo to ale jenom proto, že jsem se tomu nemohla víc věnovat - naprosto proti svým dosavadním zvyklostem jsem v průběhu práce několikrát měnila své plány a dokonce jsem i párala a přešívala. V takových okamžicích jsem si skoro nadávala, že všechno šiju tak pečlivě, a pak mi to nejde ani vypárat. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a náhrdelník vypadá podle mých představ.
Začala jsem výšivkou centrální části. To byla taky jediná věc, kterou jsem v průběhu práce neměla potřebu měnit. Na Lacy´s Stiff Stuff jsem přilepila titanový kabošon svojí oblíbenou "éšesttisícovkou" a tužkou nakreslila plánek výšivky.
Po vyšívaní jsem se pustila do šití. Nemám ráda spajky, nemám ráda brick... takže proč tím nezačít.
Měla jsem v plánu navázat copánkem spleteným ze tří jednoduchých herinků...
...a pustit se zase chvilku do díla na "vodní" straně. Ne s korálky, ale s kroužky.
V tomhle okamžiku jsem si myslela, že už se blížím do finále.
Následovalo ale přehodnocení a vypárání herinků. Naopak přibylo další brickovo-trnové kolečko. A taky pokus o zapracování long magatam.
I z toho ale nakonec sešlo a já se uchýlila ke svému oblíbenému St. Petěrburgu. Tentokrát ovšem v poněkud méně ukázněné variantě.
...a samozřejmě zapínání.
Fotky hotového náhrdelníku jsou ve fázi výroby, takže budou až v dalším postu ;-)
Začala jsem výšivkou centrální části. To byla taky jediná věc, kterou jsem v průběhu práce neměla potřebu měnit. Na Lacy´s Stiff Stuff jsem přilepila titanový kabošon svojí oblíbenou "éšesttisícovkou" a tužkou nakreslila plánek výšivky.
Titan jsem obšila TOHO Bugles. Takhle to nevypadalo nijak vábně, ale nebojte, já ty tyčky zkrotila :-)
Po Bugles následovaly Miyuki Tila
Pak už přišla na řadu opravdová výšivka v ploše. Začala jsem "vodní" částí.
Následovala samozřejmě část ohnivá.
Hotová výšivka pak vypadla takhle - pohled je z rubové strany, ať je to ještě chvíli napínavé.
Pak bylo potřeba výšivku oříznout. Byla jsem ráda, že mám doma hobby skalpel, protože nůžkama bych se do toho pouštěla fakt nerada.
Pohled na lícovou stranu.
Rub jsem začistila tím úžasným ultrasuede. To je tak heboučká záležitost, že by to člověk nejradši snad radši pomazlil než přišil.
Měla jsem v plánu navázat copánkem spleteným ze tří jednoduchých herinků...
...a pustit se zase chvilku do díla na "vodní" straně. Ne s korálky, ale s kroužky.
V tomhle okamžiku jsem si myslela, že už se blížím do finále.
Následovalo ale přehodnocení a vypárání herinků. Naopak přibylo další brickovo-trnové kolečko. A taky pokus o zapracování long magatam.
I z toho ale nakonec sešlo a já se uchýlila ke svému oblíbenému St. Petěrburgu. Tentokrát ovšem v poněkud méně ukázněné variantě.
Že už by se teď opravdu blížil finiš? Ano, zbývá ještě dodělat pár detailů...
...jako například vodní tříšť...
...a trochu toho ohně...
...a samozřejmě zapínání.
Fotky hotového náhrdelníku jsou ve fázi výroby, takže budou až v dalším postu ;-)
Podzimní milášek
Pomalu a nenápadně nám začíná podzim... každý se tváří smutně nebo ještě hůř - naštvaně. A přitom je podzim tak hezký období. Tak například ty barvy. A vůně. A ta radost z čím dál tím vzácnějších hřejivých paprsků slunce. No, každému se holt s podzimem nezavděčíte. Ale mě inspiroval k novému šperku, který jsem si pro sebe ušila.
Náramek z klasických TOHO °11, karneolu (který mi doma ležel už asi čtyři roky), říčních perel a starých knoflíků od mé milované babičky.
Nosím ho ráda, a to nejen proto, že je takový podzimní. Taky se náramně hodí k mé oblíbené fialové barvě. Jo a tahle barva TOHO (1825) se mi natolik líbí, že si z ní možná udělám ještě něco.
Náramek z klasických TOHO °11, karneolu (který mi doma ležel už asi čtyři roky), říčních perel a starých knoflíků od mé milované babičky.
Nosím ho ráda, a to nejen proto, že je takový podzimní. Taky se náramně hodí k mé oblíbené fialové barvě. Jo a tahle barva TOHO (1825) se mi natolik líbí, že si z ní možná udělám ještě něco.
Ruth Fieldová: Příručka dámy v běhu
Ták, a je to přečtené. Musím říct, že jsem k téhle knížečce přistupovala s velkým despektem, a to čistě jenom kvůli jejímu názvu v originále - Run Fat B!tch Run. To mi totiž napovídalo, že kniha bude plná tankové (sic! nejde o překlep, ale odkaz na jemnost tanku) rádobyupřímnosti. A tu já nerada. A ano, byla tam.
V motivační části knihy se to jen hemží "tlusými krávami". Možná na to koukám tak odtažitě, protože já už jsem běžec a rozhodně žádnou motivaci nepotřebuju. Rozhodně ne takovou, abych si nadávala já nebo to za mě dělal někdo jiný. Dokonce i hodiny spinningu jsem si vždycky vybírala bez těch uřvaných instruktorů... Pokud někdo potřebuje nakopnout, aby se odhodlal k činu, prosím - doktorka Nesmlouvavá si ten kopanec do (jak jinak než tlusté) zadnice takové čtenářky jistě vychutná.
Co ale musím této knížce přiznat jako plus je to, že v jiných částech má rozhodně hlavu a patu a dobrý nápad. Rozhodně oceňuju autorčin plán pro ty, kdo chtějí začít běhat. Pokud budu někdy znovu začínat znovu (a vzpomenu si na tuhle knihu), budu postupovat podle něj.
Podtrženo sečteno - rozhodně Příručku dámy v běhu doporučím každému, kde bude chtít začít běhat. Pro ty, kdo už nějaký ten pátek běhají, to může být úsměvné čtení. A rozhodně bych ráda poznala někoho, kdo díky téhle knize začal běhat, dosáhl svého cíle (zhubnul - tak je kniha podaná) a běhá dodnes.
Robert Fulghum: Drž mě pevně, miluj mě zlehka
Knihy pana Fulghuma mě celých 32 let míjely, a to i přes to, že i v naší rodinné knihovně se některá jeho díla nacházela. Prostě jsem neměla potřebu ho číst. Teprve teď zjišťuju, že to byla asi škoda.
Aby mohl čtenář sledovat krátký a možná banální příběh Arista Joyce, musí vnímat jiné, ještě kratší příběhy, se kterými se právě Aristo setkává ve své nové životní etapě. Seriózní právník se rozhodl pracovat pro tančírnu Century, pak se rozhodl napsat o tančírně divadelní hru, pak se rozhodl tančit a pak se rozhodl odvážit se milovat a doufat v to, že by mohl být milován. Tančit, zamilovat se... jak snadné... jak složité. Věci nikdy nejsou tak snadné, jak se na první pohled zdají, ani tak složité, jak si možná namlouváme. Všechno souvisí se vším. Život, tanec, láska.
Drž mě pevně, miluj mě zlehka je rozhodně příjemné čtení a dost možná, že díky této knize sáhnu brzy i po dalším Fulghumovi.
Aby mohl čtenář sledovat krátký a možná banální příběh Arista Joyce, musí vnímat jiné, ještě kratší příběhy, se kterými se právě Aristo setkává ve své nové životní etapě. Seriózní právník se rozhodl pracovat pro tančírnu Century, pak se rozhodl napsat o tančírně divadelní hru, pak se rozhodl tančit a pak se rozhodl odvážit se milovat a doufat v to, že by mohl být milován. Tančit, zamilovat se... jak snadné... jak složité. Věci nikdy nejsou tak snadné, jak se na první pohled zdají, ani tak složité, jak si možná namlouváme. Všechno souvisí se vším. Život, tanec, láska.
Drž mě pevně, miluj mě zlehka je rozhodně příjemné čtení a dost možná, že díky této knize sáhnu brzy i po dalším Fulghumovi.
Herringbone náramek pro milovníky fialové
Trošku jsem si pohrála s herringbone stehem. Poslední dobou se stává mým oblíbeným, a to jak v ploše, tak ve své "potrubní" variantě.
Materiál: TOHO round °11 (transparent frosted sugar plum, ceylon soft pink), round °15 (transparent forsted sugar plum), české ohňovky 4mm, vinutka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)