Možná to tak nevypadá, ale je to tak. Žiju. Od narození dvojčat už uběhnul rok a měsíc. A i když tady už víc než rok nepřibylo nic nového, stále tvořím, jak jen mi to čas dovolí. Jedna věc je ale něco vyrobit, druhá je to vyfotit. On holt je stativ pro děti velkým lákadlem a tak se dá fotit, jen když všechny děti spí nebo jsou někde venku.
Jako první "po klucích" jsem potřebovala ušít něco jednoduchého, hlavně abych oživila prsty. Tak vzniknul růžový střapec:
Je ušitý z české Preciosy. Šňůra je ušitá síťovým stehem a samotný střapec je pak klasickou peyotem obšitou kuličkou, zavěšenou na peyotovém trojúhelníkovém závěsu.
Pak se mi tak nějak zastesklo po kroužcích. Neměla jsem ale náladu na nějaký klasický náramek, tak jsem prostě vzala do rukou kroužky a kleště a zkusila volnou tvorbu. Samotnou mě překvapilo, jak pěkné náušnice z toho vznikly. Ty fialové ohňovky s poloviční AB úpravou jsou tam takovou příjemnou třešničkou na dortu a dodávají náušnicím takový tajemný, gotický nádech.
Ve svých korálkových zásobách jsem našla zajímavé zelenkavo-žluté ohňovky z jednoho výletu do Jablonce. Moc se mi líbily, musela jsem s nima hned něco udělat, aby zase neupadly v zapomnění:
V náhrdelníku jsem kromě zmíněných ohňovek použila korálky mechového achátu a český Preciosa i japonský TOHO rokajl.
No a teď mám rozešitý jeden náhrdelník, ale nějak se nedostává času. Andulka začala v září chodit do školky, ale paradoxně mi zbývá stále míň času, než když byla doma... Ale tak snad to letos došiju.
