Růženín a české sklo pro kamarádku jako malé poděkování za to, že nám dala spoustu oblečení po svých dvojčátkách:
A jaspis oceán s mechovým achátem, doplněné o TOHO rokajl - jen tak pro radost:
Nemocniční tvorba
Protože jsem byla měsíc v nemocnici, nepřibylo tu nic nového. Nicméně jsem v brněnské FNB nezahálela a vytvořila aspoň dva náhrdelníky.
FNB - tentokrát obrazem a s překvapením nakonec
2.9.2014 - monoamniales monochoriales aneb Toník a Jeník
Pár postřehů z výběrové rekreace ve FNB
Butylka s gelem na sondy UZ existuje pouze v poloprázdné, nebo častěji v téměř prázdné podobě. Velmi častým jevem je tedy sestra, zuřivě třepající butylkou v naději, že z ní ještě něco dostane.
Měření teploty 2x denně je zákon, který nelze nikterak obejít - zvýšená teplota je zkrátka strašák i u osob, které měly horečku naposledy na základce, cítí se naprosto skvěle a jejich týdenní teplotní průměr činí 36,2°C.
Co je mokré, to je čisté. Platí zejména pro: podlahy, parapety, noční stolky, stůl, židle.
Nuda je svině a dává vám čas přemýšlet o různých blobstech "co by, kdyby". Proto je nutné zásobit se čtivem, zaměstnat hlavu i ruce a nějak to vydržet.
Když už nic jiného, tak zdejší instantní čaj vás donutí těšit se domů.
Pět
Posledních pět dní, kdy budu doma s mužem a Aničkou. Běží to už od pátku, dnes skončil den druhý. Snažím se pořádně si to užít, oběma se maximálně věnovat, ale pořád mi připadá, že to nedělám na 100%.
Anče měla už dýl slíbeno, že si konečně bude moct obout gumáčky a půjdeme na houby. Konečně k tomu dneska došlo a strávili jsme krásnou hodinku a půl v lese, kde ji to moc bavilo. Mě taky, protože jsme dokonce opravdu našli celkem dost hub, i krásný praváky. Muže taky, protože měl s sebou velkej foťák a mohl se s ním vyblbnout. Prostě parádní akce. Navíc dítě pak krásně spalo, tři hodiny jsme o ní nevěděli. Holt lesní vzduch udělá svoje.
Už mám taky umytá okna a dveře. Ještě je pár věcí, které ale potřebují dodělat. Zvláštní - když jsem čekala Andulku, něco, co se prý nazývá "hnízdící reflex" mě absolutně minulo. Teď se míním zbláznit, když někde najdu trochu prachu nebo nedej bože pavučinu. Cítím neodbytné nutkání jít ještě vyplet chodník před dům, vypucovat koupelnu, sklidit zahrádku, vyčistit všechny místnosti domu od všudypřítomných korálků a jiného materiálu a v neposlední řadě přestěhovat ložnici. Taky by potřebovalo pořádně vyčistit auto. A to ještě není úplný seznam.
Je mi ale jasný, že zvládnu už jen pár věcí. Do minulýho pátku jsem, tedy kromě velkého břicha, skoro nevěděla, že jsem těhotná. Teď už to sakra pociťuju. Nevyjdu schody bez zadýchání. Nevydržím dlouho nosit Anči. Na konci dne, kdy jsem v podstatě nic nedělala, jsem totálně vyfluslá, bez energie i bez nálady. No prostě jupí stav.
Ať už zvládnu nebo nezvládnu ještě něco ze svého seznamu udělat, budu se snažit si to doma opravdu užít.
Anče měla už dýl slíbeno, že si konečně bude moct obout gumáčky a půjdeme na houby. Konečně k tomu dneska došlo a strávili jsme krásnou hodinku a půl v lese, kde ji to moc bavilo. Mě taky, protože jsme dokonce opravdu našli celkem dost hub, i krásný praváky. Muže taky, protože měl s sebou velkej foťák a mohl se s ním vyblbnout. Prostě parádní akce. Navíc dítě pak krásně spalo, tři hodiny jsme o ní nevěděli. Holt lesní vzduch udělá svoje.
Už mám taky umytá okna a dveře. Ještě je pár věcí, které ale potřebují dodělat. Zvláštní - když jsem čekala Andulku, něco, co se prý nazývá "hnízdící reflex" mě absolutně minulo. Teď se míním zbláznit, když někde najdu trochu prachu nebo nedej bože pavučinu. Cítím neodbytné nutkání jít ještě vyplet chodník před dům, vypucovat koupelnu, sklidit zahrádku, vyčistit všechny místnosti domu od všudypřítomných korálků a jiného materiálu a v neposlední řadě přestěhovat ložnici. Taky by potřebovalo pořádně vyčistit auto. A to ještě není úplný seznam.
Je mi ale jasný, že zvládnu už jen pár věcí. Do minulýho pátku jsem, tedy kromě velkého břicha, skoro nevěděla, že jsem těhotná. Teď už to sakra pociťuju. Nevyjdu schody bez zadýchání. Nevydržím dlouho nosit Anči. Na konci dne, kdy jsem v podstatě nic nedělala, jsem totálně vyfluslá, bez energie i bez nálady. No prostě jupí stav.
Ať už zvládnu nebo nezvládnu ještě něco ze svého seznamu udělat, budu se snažit si to doma opravdu užít.
Vzpomínka: "Nefafareen"
Kdysi v dávných dobách, kdy jsem ještě neměla ani ponětí o existenci hliníkových kroužků, vzala jsem jednou větší než malé množství obyčejných slitinových kroužků, nějaké ty perličky a kleště. Bez jakéhokoliv návodu a jen tak jsem začala "něco" tvořit. Výsledek mě velmi překvapil svým vzhledem, méně už svojí hmotností (dnes říkám - ať žije hliník!).
Chvíli jsem se náhrdelníkem těšila a měla z něj radost. Pak jsem musela objektivně uznat, že skrz tu jeho velkou váhu je to prostě nenositelný kousek. Nevím už přesně, kolik tenkrát vážil, ale dodnes si pamatuju, jak po asi čtvrt hodině mě začal neodvratně táhnout k zemi.
Nakonec jsem z náhrdelníku udělala 2 náramky, které už oba dávno mají nové majitelky. Dneska je to už opravdu jen milá vzpomínka...
Chvíli jsem se náhrdelníkem těšila a měla z něj radost. Pak jsem musela objektivně uznat, že skrz tu jeho velkou váhu je to prostě nenositelný kousek. Nevím už přesně, kolik tenkrát vážil, ale dodnes si pamatuju, jak po asi čtvrt hodině mě začal neodvratně táhnout k zemi.
Nakonec jsem z náhrdelníku udělala 2 náramky, které už oba dávno mají nové majitelky. Dneska je to už opravdu jen milá vzpomínka...
Markiela
Zhruba přes rok mi doma ležel valounek dobarvovaného achátu, který jsem koupila na Ebay v domnění, že se jedná o kabošon. Když dorazil a já zjistila, že to rozhodně kabošon není, odložila jsem ho na dno kabošonové krabičky s tím, že ho asi nikdy nezpracuju (obšívání nadivoko bez podkladu nedělám ráda). A ejhle, ono na něj nakonec přeci jenom došlo:
Materiál:
Techniky:
Materiál:
- TOHO round
- Transparent Frosted Sugar Plum °11, °15
- Inside Color Crystal - Fuchsia Lined °11
- Ceylon Soft Pink °11
- Transparent Crystal °15
- Inside Color Crystal - Strawberry Lined °8, °15
- české mačkané kytičky a voskovka
- Superlon Purple (D)
- dobarvovaný achát
Techniky:
- peyote
- St. Peterburg
Fiore d'ambra
Tenhle náhrdelník jsem dokončila už koncem června, ale nějak se mi ho pořád nedařilo vyfotit. Až konečně dnes. Mám z něj radost, protože jsem ho ze začátku několikrát předělávala, než jsem trefila přesné počty korálků. Kruhový přívěsek jsem původně chtěla ušít bez výplně, ale nakonec je vyztužený plastovým kroužkem.
Techniky:
Materiál:
- TOHO round Transparent Rainbow Smoky Topaz °8, °11, °15
- TOHO round Opaque Lustered Navajo White °8, °11
- Miyuki long magatama Duracoat Galvanized Gold
- mačkané kuličky, s nejvyšší pravděpodobností vyrobené v Česku
- vinutka koupená kdysi dávno ve FMG
Techniky:
- peyote na obšití kruhu a zapínání
- St. Peterburg na ramena náhrdelníku
Vzpomínka: "Touha jednorožce"
Vrátíme se do září 2011. Tehdy jsem ušila náhrdelník, který má už dávno novou majitelku... Přesto si na něj někdy vzpomenu, protože mě jeho šití bavilo a bylo to mé oblíbené dílko.
Mech u jezera byl temný skoro stejně jako noc, která objímala vše kolem. Mraky, až dosud zakrývající nebe, se začaly rozestupovat a dovolily na chvíli tenkému paprsku svitu měsíce dopadnout do údolí. Studeně zlaté světlo na okamžik ozářilo zvíře - majestátní a zároveň křehké a plaché, krásné a nepolapitelné. Jednorožec se díval na měsíc, dokud jej opět nezahalila temnota mraků. V jeho očích byla touha.
Indický achát, mechový achát, TOHO °15, °11, °8, Superlon
Mech u jezera byl temný skoro stejně jako noc, která objímala vše kolem. Mraky, až dosud zakrývající nebe, se začaly rozestupovat a dovolily na chvíli tenkému paprsku svitu měsíce dopadnout do údolí. Studeně zlaté světlo na okamžik ozářilo zvíře - majestátní a zároveň křehké a plaché, krásné a nepolapitelné. Jednorožec se díval na měsíc, dokud jej opět nezahalila temnota mraků. V jeho očích byla touha.
Indický achát, mechový achát, TOHO °15, °11, °8, Superlon
 |
 |
 |
 |
Velké rodinné auto
Člověk to zadá do vyhledávání na stránkách nějakého (jakéhokoliv) prodejce a v první chvíli zajásá - jů, to je výsledků, to bude z čeho vybírat. Radost však netrvá dlouho, přesně do té doby, než zjistíte, že do většiny "velkých rodinných" aut svoji rodinu prostě nevydáte. Možná byste vydali, pokud byste měli maximálně dvě děti, případně pokud by ty děti nemusely být v sedačkách.
Výběr auta, které by si okolí nepletlo se stěhovákem, a přesto by pojmulo dva dospělé, tři sedačky a minimálně jeden kočárek, není zdaleka lehkým úkolem. Zvlášť, když nechcete 3 řady sedadel a opravdu trváte na aspoň přiměřeně velkém kufru. Nemáte někdo nějaké tipy?
Výběr auta, které by si okolí nepletlo se stěhovákem, a přesto by pojmulo dva dospělé, tři sedačky a minimálně jeden kočárek, není zdaleka lehkým úkolem. Zvlášť, když nechcete 3 řady sedadel a opravdu trváte na aspoň přiměřeně velkém kufru. Nemáte někdo nějaké tipy?
Dračí oči v řetězech
Sice teď pracuji na jednom šitém šperku, ale odskočila jsem si na chvilku ke kroužkům. Ono se mi to šití tentokrát nějak nedaří, tak jsem byla vlastně docela ráda, když přišla poptávka na přívěsek pro muže. Třeba se bude některý z nich líbit.
Přívěsky jsou z křišťálové pryskyřice z Atelieru Dareen.
Opletené jsou vazbou half persian 3 v 1 a udělala jsem "hrubší" a "jemnější" verzi.
Přívěsky jsou z křišťálové pryskyřice z Atelieru Dareen.
Opletené jsou vazbou half persian 3 v 1 a udělala jsem "hrubší" a "jemnější" verzi.
Vzpomínka: Svlékla jsem draka
Jeden vzpomínkový post... V roce 2011 jsem si udělala jednoduchý, nicméně doteď oblíbený, náhrdelník z obšívaných korálků. A takhle jsem o něm tenkrát psala na svém osobním blogu:
Svlékla jsem draka se jmenuje můj nový náhrdelník. A když říkám můj, tak myslím MŮJ. Nikomu ho nedám ani nemám v úmyslu ho prodávat. Je jenom a jenom pro mě. Proč ten název? Nabízím dvě vysvětlení – jedno je pro lidi naladěné na stejnou vlnu jako já, a jedno je pro lidi, kteří mají rádi exaktní vědy, a proto by to první nepochopili (to je parafráze hlášky z filmu Návštěvníci, kdo neznáte, nesnažte se pochopit)
Takže... představte si hory. Vysoké hory. Hory vysoké tak, až se tají dech. A na takové hory se právě snesl soumrak. Šedý soumrak plný tíživé mlhy, skrz kterou tu a tam nesměle prosvítají první hvězdy. Když si vaše oči zvyknou na mlhu, vydáte se cestou vzhůru a půjdete tak vysoko, abyste viděli zasněžené horské vrcholky. Nad nimi je už nebe jasné, ale stále nevidíte tolik hvězd, kolik byste v tuto dobu čekali. Proč? Co ty hvězdy stíní? Pak rozeznáte, že mezi vrcholky hor a oblohou něco je. Něco tam je a je to velké a hýbe se to, obklopeno inkoustovým mlžným oparem. Cítíte nevysvětlitelné mrazení v zádech, ale zvědavost je silnější než vy. Musíte jít ještě blíž a zjistit, co se to tam děje. Přibližujete se a nevěřícně sledujete, jak z mračna čas od času vylétne sprška jisker. Fascinovaní temným úkazem už svůj strach naprosto ignorujete, nedbáte na sníh, do kterého se boříte čím dál hlouběji a postupujete stále výš a výš. Když se dostanete až na vrchol hory, jste úplně vyčerpaní. Padnete do sněhu a ani jeho chlad, který ucítíte jako ostré bodnutí na tváři, vás asi už neprobere. Zahlédnete ale ostrý záblesk ledově modrého světla. To vás donutí sebrat zbytky sil a otočíte se na záda a... a vidíte nad sebou oblak dýmu, ze kterého přímo na vás padají stovky žhnoucích jisker. Už nemůžete utéci, tak jenom zavřete oči a čekáte, až vás to spálí. Nic se však neděje, co to? Jiskry dopadají všude kolem a i na vás se jich už pár usadilo. Usadilo? Nejsou to jiskry, jsou to malé plamínky, ale vůbec nepálí. Vztáhnete ruku a s údivem pozorujete, jak se vám na dlani usadil kovově zelený neposeda, chvíli tam poskakuje a nakonec mizí měníce se v malý bláček páry. Zvednete oči k obloze. V oblaku nad sebou vidíte draka. Krásného draka se zelenými a modrými a fialovými kovovými šupinami a s nádhernými křídly. Drakovo tělo se křečovitě proplétá, jak občas zachytí sám za sebe, vykřeše jiskry, které v podobě chladných plamínků dopadají na vás. Drak tam není sám. Pohybuje se okolo něho ještě něco... člověk! Není poznat, jestli je to boj nebo tanec. Nic neslyšíte. I když vidíte, jak se dračí ústa otvírají a zavírají, nevydá ze sebe ani hlásek. Díváte se na ten zápas či milostný akt, nemůžete od nich odtrhnout oči. V jednom okamžiku se lidská postava dostává drakovi za hlavu a její paže pevně obejmou ušlechtilou dračí šíji. A pak už bylo všechno strašně rychlé – pamatujete si jen rychlý pohyb, to, jak se drak celý stočil do klubíčka a vzápětí napružil, záblesk oslnivého světla a jeden jediný dlouhý osvobozující výkřik plazova hrdla. Ostré světlo vás přinutilo zavřít oči. Teď je bojácně otvíráte a jenom kousíček před vámi sedí na sněhu drak. Jeho šupiny jsou nové, lesklé, mění barvu od rudé po černou, jakoby stále hledaly tu svoji. Ten pohled vás tak fascinuje, že se ani nepozastavíte nad tím, že velký drak sedí na sněhu, jako by ani nic nevážil, vůbec se nepropadá... Vedle stojím já, jednou rukou konejšivě hladím draka po krku a ve druhé ruce držím něco velkého, napůl se to boří do sněhu. Je to temné, kovově lesklé, sem tam zahlédnete šupinu... Ano, svlékla jsem draka.
Mno a teď něco pro ty exaktní lidi – náhrdelník z 19 dřevěných koulí obšitých jabloneckým rokailem. Největší korálek má průměr 2,5cm, nejmenší necelý 1cm. Rokail je v metalických barvách fialové, modré, zelené a zlaté – prostě jako dračí kůže. Obšívané korálky jsou prokládané kovovými kuličkami, konce náhrdelníku jsou z šité korálkové dutinky (už jsem na další koule neměla nervy). Celé je to navlečené na lanku.
Svlékla jsem draka se jmenuje můj nový náhrdelník. A když říkám můj, tak myslím MŮJ. Nikomu ho nedám ani nemám v úmyslu ho prodávat. Je jenom a jenom pro mě. Proč ten název? Nabízím dvě vysvětlení – jedno je pro lidi naladěné na stejnou vlnu jako já, a jedno je pro lidi, kteří mají rádi exaktní vědy, a proto by to první nepochopili (to je parafráze hlášky z filmu Návštěvníci, kdo neznáte, nesnažte se pochopit)
Takže... představte si hory. Vysoké hory. Hory vysoké tak, až se tají dech. A na takové hory se právě snesl soumrak. Šedý soumrak plný tíživé mlhy, skrz kterou tu a tam nesměle prosvítají první hvězdy. Když si vaše oči zvyknou na mlhu, vydáte se cestou vzhůru a půjdete tak vysoko, abyste viděli zasněžené horské vrcholky. Nad nimi je už nebe jasné, ale stále nevidíte tolik hvězd, kolik byste v tuto dobu čekali. Proč? Co ty hvězdy stíní? Pak rozeznáte, že mezi vrcholky hor a oblohou něco je. Něco tam je a je to velké a hýbe se to, obklopeno inkoustovým mlžným oparem. Cítíte nevysvětlitelné mrazení v zádech, ale zvědavost je silnější než vy. Musíte jít ještě blíž a zjistit, co se to tam děje. Přibližujete se a nevěřícně sledujete, jak z mračna čas od času vylétne sprška jisker. Fascinovaní temným úkazem už svůj strach naprosto ignorujete, nedbáte na sníh, do kterého se boříte čím dál hlouběji a postupujete stále výš a výš. Když se dostanete až na vrchol hory, jste úplně vyčerpaní. Padnete do sněhu a ani jeho chlad, který ucítíte jako ostré bodnutí na tváři, vás asi už neprobere. Zahlédnete ale ostrý záblesk ledově modrého světla. To vás donutí sebrat zbytky sil a otočíte se na záda a... a vidíte nad sebou oblak dýmu, ze kterého přímo na vás padají stovky žhnoucích jisker. Už nemůžete utéci, tak jenom zavřete oči a čekáte, až vás to spálí. Nic se však neděje, co to? Jiskry dopadají všude kolem a i na vás se jich už pár usadilo. Usadilo? Nejsou to jiskry, jsou to malé plamínky, ale vůbec nepálí. Vztáhnete ruku a s údivem pozorujete, jak se vám na dlani usadil kovově zelený neposeda, chvíli tam poskakuje a nakonec mizí měníce se v malý bláček páry. Zvednete oči k obloze. V oblaku nad sebou vidíte draka. Krásného draka se zelenými a modrými a fialovými kovovými šupinami a s nádhernými křídly. Drakovo tělo se křečovitě proplétá, jak občas zachytí sám za sebe, vykřeše jiskry, které v podobě chladných plamínků dopadají na vás. Drak tam není sám. Pohybuje se okolo něho ještě něco... člověk! Není poznat, jestli je to boj nebo tanec. Nic neslyšíte. I když vidíte, jak se dračí ústa otvírají a zavírají, nevydá ze sebe ani hlásek. Díváte se na ten zápas či milostný akt, nemůžete od nich odtrhnout oči. V jednom okamžiku se lidská postava dostává drakovi za hlavu a její paže pevně obejmou ušlechtilou dračí šíji. A pak už bylo všechno strašně rychlé – pamatujete si jen rychlý pohyb, to, jak se drak celý stočil do klubíčka a vzápětí napružil, záblesk oslnivého světla a jeden jediný dlouhý osvobozující výkřik plazova hrdla. Ostré světlo vás přinutilo zavřít oči. Teď je bojácně otvíráte a jenom kousíček před vámi sedí na sněhu drak. Jeho šupiny jsou nové, lesklé, mění barvu od rudé po černou, jakoby stále hledaly tu svoji. Ten pohled vás tak fascinuje, že se ani nepozastavíte nad tím, že velký drak sedí na sněhu, jako by ani nic nevážil, vůbec se nepropadá... Vedle stojím já, jednou rukou konejšivě hladím draka po krku a ve druhé ruce držím něco velkého, napůl se to boří do sněhu. Je to temné, kovově lesklé, sem tam zahlédnete šupinu... Ano, svlékla jsem draka.
Mno a teď něco pro ty exaktní lidi – náhrdelník z 19 dřevěných koulí obšitých jabloneckým rokailem. Největší korálek má průměr 2,5cm, nejmenší necelý 1cm. Rokail je v metalických barvách fialové, modré, zelené a zlaté – prostě jako dračí kůže. Obšívané korálky jsou prokládané kovovými kuličkami, konce náhrdelníku jsou z šité korálkové dutinky (už jsem na další koule neměla nervy). Celé je to navlečené na lanku.
Výkak bobik
Tato dvě nová slova nemá Andulka ve slovníku nijak dlouho. Ještě jsem ani nestačila zjistit, co se nám jimi snaží sdělit. A ne, nehlásí tím, že je něco v plíně nebo že chce na nočník. Prostě si hraje a najednou řekne "Výkak?", pak pokývá hlavou a odpoví si "Bobik."
Muž dovezl malej bazének a přes počáteční nedůvěru se v něm dneska už spokojeně rochnili. Když jsme doma a zahlídne ho z okna, začne se dožadovat koupačky - "odu, odu!" Pak není možný ji z bazénku dostat. V tomhle bude asi po mě.
Večery trávíme u Star Treku. Stará dobrá New Generation, každej večer jeden díl. Je pravda, že někdy mám natolik dost, že ani těch cca 40 minut ani nevydržím a musím jít spát. Zvlášť teď v těch hicech. Mohla by přijít nějaká bouřka a pročistit to.
Muž dovezl malej bazének a přes počáteční nedůvěru se v něm dneska už spokojeně rochnili. Když jsme doma a zahlídne ho z okna, začne se dožadovat koupačky - "odu, odu!" Pak není možný ji z bazénku dostat. V tomhle bude asi po mě.
Večery trávíme u Star Treku. Stará dobrá New Generation, každej večer jeden díl. Je pravda, že někdy mám natolik dost, že ani těch cca 40 minut ani nevydržím a musím jít spát. Zvlášť teď v těch hicech. Mohla by přijít nějaká bouřka a pročistit to.
Kvetu
Jako základ posloužila 12mm česká voskovka. Tu jsem obšila v základu TOHO °11 a °15 v několika odstínech růžové a fialové a pak jsem pokračovala °8 a mačkanými lístečky. Postupovala jsem metodou "prostě se do toho pustím a ono se to samo nějak vyvine."
Možná k tomu časem ušiju nějakou jednoduchou barevně sladěnou šňůru. I když myslím, že nejvíc přívěsek vynikne na nějakém masivnějším řetízku nebo zajímavé stužce. Přívěsek má v průměru nějakých 4,5cm.
Prokouknu tě
Šitý náhrdelník s „dravčím okem“. Oko je obšité japonskými skleněnými korálky a je zavěšené na šňůře šité z českých skleněných korálků. Kovové zapínání ve tvaru srdce.
Oko jde ze šňůry sundat a můžete si na ni zavěsit některý z vašich oblíbených přívěsků ;-)
Obvod náhrdelníku: 52cm
Výška přívěsku: 5,5cm
Oko jde ze šňůry sundat a můžete si na ni zavěsit některý z vašich oblíbených přívěsků ;-)
Obvod náhrdelníku: 52cm
Výška přívěsku: 5,5cm
Když se spojí drát s kulatým a čtvercovým průřezem...
...vznikají z toho opravdu zajímavé věci. Momentálně jsem zamilovaná nejen do kombinace těchto dvou průřezů, ale navíc ještě do kombinace stříbrné a šampaňské (nebo chcete-li zlatavé) barvy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)