Tři hvězdy

Nešiju jen šperky. Jednou za čas se pustím i do jiných věcí. Jako například teď, kdy jsem pro soutěž na téma "Hygge" ušila takovou slavnostnější dekoraci - třeba do okna. Třeba přiláká Ježíška :-)

Hvězdy jsou ušité ze tří barev japonského TOHO rokailu. Co jsem tak koukala po netu, hodně lidí je šije z válečkových korálků (Miyuki Delica, TOHO Treasures), ale já to zkusila z klasických round ve velikosti 11 a ono se to nejen dobře šilo, ale i to dobře vypadá. Barvy jsem použila slavnostnější, nicméně neutrální. Sice se celá ta soutěž teď vztahuje k Vánocům, ale chtěla jsem se vyhnout kombinaci červená-zlatá-zelená. Zvolila jsem proto černou, béžovou a zlatou. Takže ve finále to není čistě vánoční záležitost.

Vzorování hvězd jsem tvořila "za pochodu," nicméně na Etsy jsem si koupila prázdné grafy pro případ, že by se mi chtělo vymýšlet si nějaké složitější vzory. Rozhodně by bylo zajímavé vyzkoušet hvězdu ušít z patnáctek nebo i třeba z těch cylindrických korálků. Uvidíme, co bude dál. Krásný advent všem přeju.

Megapolis

Megapolis je tématem dalšího kola FBWT. Co jsem tak pochopila, počítá se s velkolepými mega díly.

Já to zpočátku pojala jako takovou megapolis-light verzi. Vycházela jsem z konceptu velkoměsta sestávajícího z temného podhoubí, ze kterého vyrůstá město obyčejných lidí, z něho se následně tyčí mrakodrapy jako symbol nadřazeného elitářství, nad kterým už je jen Nejvyšší vysoko na nebi... Původně jsem měla v plánu něco plastičtějšího, chtěla jsem pracovat s CRAW stehem. Ale po vytvoření zkušebního vzorku mi došlo, že by to bylo opravdu obrovské. Tak jsem si řekla, že je na čase konečně zkusit plochý steh. Vymyslela jsem si podobu svého města a načrtla ji na papír. Pak už stačilo jenom vzít jehlu, nit, korálky a šít a šít a šít. Sakra, ten plochý steh ale vážně pomalu přibývá!

 

Často jsem při šití vzpomínala na ty, kteří pořád žijí v domnění, že někde koupím korálkový polotovar a pak to jen pověsím na nějaký řetízek. To opravdu ne. Vzniknul mi pěkný přívěsek - a teď - kam s ním? Každé město vzniklo někdo na zemi, je závislé na nerostných surovinách a na přírodě - proto celé moje megapolis visí na šňůře lávy, která má toto spojení symbolizovat.

V průběhu dokončování přívěsku mě začaly přepadat kacířské myšlenky, že moje pojetí megapolis je přeci jen příliš light. Že by to chtělo něco většího, výraznějšího a hlavně abstraktnějšího. Ostatně, než jsem se pustila do šití, udělala jsem si takovou mapu všeho, co mě k megapolis napadlo a z ní by mohl větší projekt krásně vycházet.

Našla jsem ve svých zásobách krásné skleněné kabošony, ulovené už před X lety na Fleru a pustila se do díla. Zpočátku mě ta práce velmi bavila. Užívala jsem si práci s materiálem a barvami, které by mě nikdy předtím ani nenapadlo dát k sobě.

 Pak ale přišel ne zrovna dobrý nápad využít na šperk onen výše zmiňovaný vzorek CRAWu. Doslova jsem ho naroubovala na do té doby svého vymazleného miláška a od toho okamžiku šel veškerý entuziasmus do háje.

 Do šití jsem se musela nutit, nepřibývalo to,  neměla jsem z toho radost. Deziluzi dorazil fakt, že šňůru, kterou jsem měla od začátku vymyšlenou na zavěšení, prostě z vybraného materiálu nejenže nevypadala dobře, ale vlastně ani pořádně nedržela tvar. To mě donutilo změnit i způsob zavěšení.

Pak už to bylo jen šití pro šití - prostě abych to došila a měla to konečně z krku. Když se takhle do něčeho musím nutit, moc toho nepřibývá. Hlavní část jsem jsem nakonec ještě doplnila obšitou skleněnou rivoli, a to mně celkem spravilo náladu.

Na hotovou hlavní část (nechce se mi to nazývat přívěskem, protože když se řekne přívěsek, představím si něco do velikosti max. 3cm 😀) jsem našila připravené kousky St. Petěrsburg šňůr, čímž vzniknul dlouhý náhdrelník. Zavěšení je natolik dlouhé, že náhrdelník nepotřebuje zapínání. Došila jsem pak už jen tyčinku na zavěšení a zbývalo jediné - zkompletovat to.

Takže tu máme náhrdelník bez zapínání, kterému dominuje podlouhlý přívěsek o celkové délce 14cm; obvod náhrdelníku je pak 78cm. Ve finále to vypadá dobře, myslím, že hlavně díky té "svetrové" délce. Ale upřímně řečeno - jsem fakt ráda, že už to mám za sebou.

Velká pardubická

14. října je tu jak na koni (jak příznačné). Přiznávám, že do nedávna mě tato událost nechávala naprosto chladnou. Pak ale přišla na Fleru soutěž s tématem Velká pardubická, a to mě, aspoň obrazně, vtáhlo do víru dostihových příprav.

Vyrobila jsem brož. Jejím ústředním prvkem je starý odznáček Dostihový klub Pardubice 1999, který jsem speciálně pro tuto příležitost vydražila na Aukru. Protože je to sám o sobě hodně výrazný prvek, nechtěla jsem ho utopit v přemíře zdobení. K jeho doplnění jsem proto zvolila jen jednoduchou výšivku z japonského TOHO kulatého rokailu ve velikostech °15, °11 a °8. Zlatý matný má povrchovou úpravu permanent finish, takže to zlato se z korálků jen tak snadno neošoupe. Ze spodní strany je brož začištěná mojí oblíbenou rukavičkářkou usní.

Rozměry brože jsou 4x5,5cm a její název je Peruán, podle koně, který Velkou pardubickou vyhrál právě v roce 1999.

Malé radosti konce září 2018

1. V sobotu jsme přežili hromadnou oslavu narozenin. Nejkrásnější bylo, že 2/3 dětí mi pomáhaly péct a zdobit dorty:

2. Dnes jsou mé náušnice Inia v top výběru na Fler.cz:

3. Konečně přestala ta úmorná vedra, takže se mi běhá o mnoho lépe (i když musím ještě hooodně máknout):

FBWT: Příroda si to přebere

Zvu vás k nakouknutí na spoustu krásy - na příspěvky do soutěžě Fler Beadweaving Teamu. Tentokrát se soutěžilo na téma "Příroda si to přebere" a sešel se opravdu nádherný výběr precizně zpracovaných šperků plných fantazie. Najdete tam také moji Nausicuu.

Prohlédněte si soutěžní galerii, pokochejte se a třeba i dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dejte své hlasy. Nesoutěžíme o žádné věcné výhry - soutěžíme pro radost z tvorby a zdolávání nových výzev.

Račte vstoupit zde...

P. Ryan: Jak jsem vyhrál válku

Čtenářská výzva je dobrá v tom, že si jejím plněním rozšiřuju knižní obzory. Nebýt výzvy, jedu si svoji fantasy linii a nemám žádný přesah do dalších žánrů. A to by přece jen byla škoda. Například 12. téma letošní výzvy zní Kniha s válečnou tematikou. To je třeba zrovna oblast, kterou nejenže nevyhledávám, ale systematicky se jí vyhýbám od školních let, kdy jsem byla v rámci povinné školní četby donucená přečíst Remarqueovo Na západní frontě klid (myslím, že jsem to stejně tenkrát ani nedala celý). Jediné tematicky odpovídající knihy, které mě naopak vyloženě nadchly, byly Pratchettovy Hrrr na ně! a Podivný regiment. Čiliže jsme zpět u fantasy a čistě válečné romány to opravdu nebyly.

Proto jsem se při vybírání titulu do výzvy snažila najít něco, co prostě nebude klasickou válečnou literaturou. Všechny ty knihy o hrůzách válek. Brrr, nahánějí mi husí kůži. Tím, že takové knihy nečtu, samozřejmě nebagatelizuju nebo dokonce neodmítám existenci událostí, které se reálně staly. Jen prostě nejsem schopná číst o nich v beletristickécké formě. Co tedy zkusit Švejka? Ne, to mě taky neláká. Ta osoba je mi silně nesympatická. Nakonec jsem při pročítání diskuze k tématu ulovila právě Jak jsem vyhrál válku.

Je to více méně humorná kniha o druhé světové válce. Ač je hlavní "hrdina" mnohde přirovnávaný právě ke Švejkovi, já s ním žádnou podobu neshledávám. Ernest Goodbody mi připomínal spíš Arnolda Rimmera z Červeného trpaslíka. Taky takovej snaživej ňouma - je "disciplinovaný, organizovaný, naprosto oddaný své práci a vždycky má u sebe tužku."*

Humor je tu spíš takový jemný a náznakový. Rozhodně se nestávalo, že bych se při čtení smála nahlas. Spíš jsem se občas jen tak pousmála. A jindy zase, přestože třeba události byly popisované spíš lehce úsměvně, mě mrazilo v zádech z toho, co bylo mezi řádky. Ono málokteré válečné dílo je psané proto, aby se u něj někdo smíchy lámal v pase. Pěkně a bez hrdinské pompy jsou zde popsané poměry panující v anglické armádě a přístup vojáků k tomu, co prožívají. Všechny popisované příhody jsou uvěřitelné, snad až na tu příhodu s mostem přes Rýn.

Každopádně se to četlo hezky, ale tak nějak pomalu. Nenutilo mě to číst v každé volné chvilce, netěšila jsem se celý den, jak si večer vyšetřím půlhodinku a zasednu ke knížce. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, nicméně vím, že podruhé ji určitě číst nebudu.

---

Zdroj obrázku: Antikvariát Liberec
*Zdroj citace: Červený trpaslík, Série II, Epizoda 3 - Díky za tu vzpomínku

Blue Flame

Dělala jsem si pořádek v počítači a narazila na složku Bloguje. Ach, nostalgie, to bývaly časy, kdy jsem svůj druhý život žila na bloguje.cz. A co teprve, když jsem složku otevřela a vykoukly na mě skvosty, které jsem na bloguje.cz měla zveřejněné, ale teď už upadly v zapomnění... Jsou tam věci, ke kterým mám celkem silnou vazbu, a proto je tu budu postupně oživovat. Dnes začnu náhrdelníkem Blue Flame.

Něco, co tu ještě nebylo. Dřevo, kov a sklo. Šití a kroužky. Spousta hodin práce včetně vymýšlení a nákresů a vybírání materiálu. Ale stálo to za to. Fakt si myslím, že to za to stálo...

Náhrdelník na přání, přičemž to přání bylo kouzelně specifikováno zhruba jako "něco pro dceru, která má ráda modrou barvu." Exaktní komora mého srdce zaplakala, když to slyšela. Ta druhá, abstraktní, si začala vesele zpívat. Není lepšího způsobu, jak podpořit moji schizofrenii :-) Přejděme ale k suchým faktům.

Materiál
- 3 dřevěné filigrány, krásně modré, pekelně křehké; jejich obšití dohnalo moji (ne)schopnost soustředění na nejvyšší možnou míru, dál už by to nešlo a všechno by letělo z okna nebo by mi praskla hlava nebo obojí nebo by se stalo ještě něco mnohem strašnějšího, takže buďme rádi, že jsme rádi...
- TOHO °11 Luster Crystal/Capri Blue Lined
- TOHO °15 Silver-Lined Crystal
- Superlon AA Capri Blue
- kroužky 18ga 3/16'' ID, bright aluminium (nepočítaně)
- kroužky 18ga 3/16'' ID, anonized aluminium blue (ty by spočítat šly, ale fakt se mi nechce)
- kroužky 20ga 1/8'' ID, bright aluminium (ne a ne a nebudu to počítat)
- O+T zapínání

Techniky
- obšívání, peyote
- chainmaille, european 4-1

Velikost náhrdelníku
Celková délka (obvod): 65cm
Průměr obšitých dřevěných filigránů: 5cm
Délka středové špice včetně filigránu: 11,5cm
Šírka kroužkového "ramene" v nejširším místě: 3,5cm
Šířka kroužkového "ramene" v nejužším místě: 1,5cm


A na závěr ještě pár obrázků z výroby (omlouvám se za horší kvalitu, bylo to vždy narychlo kompaktem):

Tramdadadááááááá (pro všechny, co to doprohlíželi až sem :-))

Inia

Po delší době jsem se pustila do vzorovaných náušnic. Jako materiál jsem tentokrát zvolila Miyuki Delicas a nemůžu si pomoci - jsou prostě při práci o tolik příjemnější než Toho Treasures... no, však tomu taky odpovídá cena. Ale tohle je přesně ten případ, kdy si ráda připlatím za kvalitní materiál - on pak i ten finální výtvor je na vyšší úrovni.

Háček je tradičně z nerezové oceli. Dát tam obyčejný "bižuterní kov" by mi přišlo jako degradace těch asi 3 hodin práce, co mi trvalo náušnice ušít.

Celková délka včetně háčku je pěkných 13cm. Pro mě osobně už je to málo, já potřebuju, aby mě ty korálkové třásně lechtaly na klíčních kostech :-)

Nausicaa - reportáž z výroby

Náhrdelník Nausicaa vzniknul jako příspěvek do soutěže Fler Beadweaving Teamu na téma: Příroda si to přebere. Cituji zadání: "Šperky inspirované opuštěnými zarostlými místy. Staré domy, vraky, ruiny, cokoli vytvořené lidmi a opuštěné, zarostlé. Místa, která si příroda bere zpět."

Původních pár nápadů se točilo kolem zarostlých opuštěných chrámů nebo křehkého zeleného klíčku, statečně se deroucího z asfaltu. Ale pak jsem si vzpomněla na Naušiku z Větrného údolí, úžasný Miyazakiho film, který krásně pracuje právě s daným tématem. Jako výchozí bod jsem si stanovila Moře zkázy (také známé jako Toxic Jungle) - jeho strukturu a barevnost. Od toho se pak odvíjel výběr materiálu:

Chtěla jsem tentokrát pracovat hlavně s českým materiálem a taky zpracovat minerální kabošon, který jsem kdysi dávno koupila na eBay (vůbec netuším, co je to zač, ale má krásnou drúzu). Všechno mačkané sklo a 95% rokajlu je tedy českého původu. Pak je tam špetka TOHO rokajlu - hlavně tam, kde jsem potřebovala °15. Původně nachystaný materiál jsem v průběhu práce přizpůsobovala tomu, jak se to celé vyvíjelo. Například na fotce jsou čiré velké placky a modré květy nebo valounky kočičích očí, které jsem nakonec vůbec nepoužila. Naopak jsem postupem času přidala tři broušené rivolky a kabošon z fima, který jsem kdysi dávno vyhrála v jednom giveawayi maďarské umělkyně Moonsafari Beads.

Začala jsem obšitím toho minerálu a dál jsem se pustila do květiny. Žádnou takovou jsem nikdy před tím nešila. Prošla jsem moře stránek pro inspiraci, našla desítky nákresů a návodů a nakonec jsem si stejně vytvořila svůj vlastní nákres, aby přesně odpovídal tomu, co jsem chtěla vytvořit.

Pak jsem obšila fimo kabošon a začala přemýšlet o tom, jak budu jednotlivé komponenty dávat k sobě. Původním záměrem byl freeform, ale nějak mi to k tomu nepasovalo. Pouštět se do masivní výšivky by znamenalo donutit budoucí nositelku mít na sobě neprodyšný kus usně nebo ultrasuede - což při plánovaných rozměrech a třeba ve velkých vedrech není nic dvakrát příjemného. Co s tím? Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi kdesi viděla, že někdo používá jako našívací základ "límec" ze síťového stehu. Tak jsem si ho taky ušila.

Vypadalo to jako schůdná cesta a tak jsem začala pracovat na dalších prvcích. Rozřízla jsem dřevěný korálek o průměru 2cm na poloviny a jednu z nich obšila peyotovou klasikou. K ní jsem pak přidala několik lístků (pod názvem russian leaf jich na netu najdete hodně včetně několika variant návodů). Následovala čirá rivola s AB pokovem, obšitá zase peyote stehem. A pak už jsem to začala od středu našívat na připravenou síť. Na obrázku vpravo dole je vidět obšitý valounek z kočičího oka, který jsem nakonec v náhrdelníku vůbec nepoužila.

Další dvě rivolky jsem obšila rullou podle skvělého návodu Nely Kábelové. Našila jsem pár dalších lístků a nějaké to kapradí a všechno pěkně přišila na síť.

A pak už stačilo "jen" dodělat ten zbytek. Chtěla jsem na náhrdelník nějak dostat tu "stromovou" strukturu Moře zkázy, mít tam spóry a vůbec, aby to bylo takové pralesovité, což se nakonec pěkně podařilo.

Nejdřív jsem k náhrdelníku přidělala zapínání z nerezové karabinky a nerezových a hliníkových kroužků, ale vůbec se mi tam nelíbilo. Ušila jsem si proto jiné, se kterým už jsem byla spokojená.

I takové zapínání k tak masivnímu náhrdelníku vypadalo tak nějak... neúplně. Proto jsem ušila ještě jednu kapradinku, díky které to bylo konečně kompletní a podle mých představ.