4 kila dole

Hezký, že jo? Ale teda těšilo by mě to víc, kdybych o to nepřišla během půlky jediný noci. Nebylo totiž nic hezkýho na tom opouštět přesně každou hodinu a půl svůj vyhřátý pelíšek a snažit se zachovat aspoň nějaký zbytky důstojnosti. Což se ne vždycky podařilo. Celý následující dopoledne jsem pak nebyla schopná ani vstát z postele. Muž do mě za celej den natlačil dva suchý rohlíky, litry černýho čaje, vody a Magnezie. Takže teď se jen tak válím v posteli a začíná mi bejt líp. Jen doufám, že do soboty už budu úplně, ale úplně hebká, svěží a žádoucí a na ty noční závody aspoň doprovodím Anku, když sama se do žádnejch větších akcí z bezpečnostních důvodů asi pouštět nebudu.

Třikrát podle Nely

Troje náušnice podle návodu od Nely Kábelové:

Já snad to superduo a miniduo ještě začnu mít ráda.

Ejchuchu

Jo, dnes byl pěkný den. Trochu toho sluníčka a tak. Doslova na poslední chvíli jsem došila náhrdelník do letošní FFCh, nafotila a poslala. Uf, ten týden bez spánku mi dal zabrat. Ale je to ponaučení, že příště to nemůžu nechávat na poslední chvíli.

Ještěže počasí vyšlo, páč jsem si aspoň mohla kromě focení pěkně vychutnat i Happy run, běh pro Leušku. Vychutnávala jsem spíš vyhlídkovým tempem (5:39), ale to nevadí, trasa byla přes krásný lesy. U nás tolik lesního běhání nemám, spíš mezi poli nebo silnice, takže jsem byla i přes mizernej čas spokojená. Plus ještě ten dobrej pocit, že ze startovného jdou peníze na pomoc nemocné holčičce.

Medaili jsem dostala. Perníkovou. Anka ji požrala hned, jak ji dostala na krk, když jsem si ji cestou domů vyzvedávala od babičky. Takže celkem úspěšnej den nám navečer posral až Honzíkův průjem.

Čarovná zahrada

Ze všech stran se na nás valí podzim. Všude je to laděné do teplých barev, odstínů hnědé, červené a žluté. Zima zalézá pod nehty, fičí ledový vichr. Prostě dokonalý čas k tomu ušít si pěkně jarní květinový náhrdelník v pastelových tónech.