Chvíli jsem se náhrdelníkem těšila a měla z něj radost. Pak jsem musela objektivně uznat, že skrz tu jeho velkou váhu je to prostě nenositelný kousek. Nevím už přesně, kolik tenkrát vážil, ale dodnes si pamatuju, jak po asi čtvrt hodině mě začal neodvratně táhnout k zemi.
Nakonec jsem z náhrdelníku udělala 2 náramky, které už oba dávno mají nové majitelky. Dneska je to už opravdu jen milá vzpomínka...
Žádné komentáře:
Okomentovat