Vzpomínka: "Touha jednorožce"

Vrátíme se do září 2011. Tehdy jsem ušila náhrdelník, který má už dávno novou majitelku... Přesto si na něj někdy vzpomenu, protože mě jeho šití bavilo a bylo to mé oblíbené dílko.

Mech u jezera byl temný skoro stejně jako noc, která objímala vše kolem. Mraky, až dosud zakrývající nebe, se začaly rozestupovat a dovolily na chvíli tenkému paprsku svitu měsíce dopadnout do údolí. Studeně zlaté světlo na okamžik ozářilo zvíře - majestátní a zároveň křehké a plaché, krásné a nepolapitelné. Jednorožec se díval na měsíc, dokud jej opět nezahalila temnota mraků. V jeho očích byla touha.

Indický achát, mechový achát, TOHO °15, °11, °8, Superlon