Od NE do NE

26. 2. - 2. 3. u nás byly jarní prázdniny. Čiliže jsem si vzala dovolenou a dohlížela na potomstvo, neb školka byla zavřená. Abych z těch prázdnin taky něco měla, vyhlásila jsem svoji osobní personální výzvu "Od NE do NE" - od neděle do neděle každý den aspoň kousek běžet (i když, jak vtipně podotknul muž, mohlo by se to vztahovat i na předchozí týden v práci pod názvem "od nevidím do nevidím").

Neděle 25. 2. - 8km. Kopce, mráz, rýmička a dvě vrstvy oblečení od pasu dolů (plus jistá dávka pohodlnosti) způsobily pomalejší tempo, nicméně jsem si to užila.

Protože nejen běháním si udržuju duševní zdraví, pustila jsem se i do korálkování. Kdysi jsem viděla kouli obšitou ne peyotem, ale herringbonem, ale nikdy jsem ji nezkusila. Teď pro to uzrál správný čas. Použila jsem Miyuki Delicas °11 v hematitové, bronzové a stříbrné barvě (durocoat), uvnitř je dřevěný korálek 2cm v průměru. Není to úplně ideální, místy jsou nitě vidět víc, než se mi líbí. Taky mi došly stříbrné delicy těsně před dokončením, takže koule není barevně souměrná. Mně se ale líbí, takže ji zřejmě použiju na nějaký náhrdelník pro svoji vlastní potřebu a potěšení.



Pondělí 26. 2. - 8,5km. Dnes to bolelo. Nejenom do kopce. I na rovinkách. Zima byla větší než včera, to se pozná, když vám kapesník ztvrdne na kost. Několikrát jsem musela přejít do chůze. Přesto mám dobrý pocit, že jsem šla.

Večer děti odpadly velmi brzy, takže jsem měla zase aspoň chvilku na korálky. Kouli ze včerejška jsem se rozhodla zavěsit na řetěz ketlovaný z ohňovek v barvách použitých na kouli. Neketlovala jsem už asi tak sto let, takže mi to nešlo moc od ruky a prsty a nehty trpěly. Nicméně řetízky jsou připravené a zítra můžu pokračovat.



Úterý 27. 2. - odpočinkových 5km ve šnečím tempu. Přiznávám, že jsem vyříz. Dovolená s dětma je fajn, ale občas mě napadají kacířské myšlenky, že v práci bych měla víc klidu a nebyla bych večer tak strhaná...

Nicméně jsem zase aspoň o píď pokročila s náhrdelníkem - ke kouli jsem našila střapec (ano, jsem jednostranně střapcově zaměřená) a poutko na zavěšení.



Středa 28. 2. - 5km, stejná trasa, jako včera. Čas o něco málo lepší. Náhrdelník kompletní.


Čtvrtek 1. 3. - 5km. Skoro celou noc na dnešek jsem nespala (Honzík měl horečku), takže mě tempo 5:22 příjemně překvapilo.

Pátek 2. 3. - 6km. Vypadalo to, že se ven vůbec nedostanu - přes den doma s dětma a odpoledne s babičkou na pedikúru. Ale výzva je výzva. Tak jsem šla večer. Moc se mi nechtělo, a to hlavně kvůli tomu, že v pátek večer cestou kolem hospod bývá spoustu nepříjemné pozornosti pokuřujících opilců. Mráz je naštěstí držel uvnitř, takže se to dalo vydržet.

Sobota 3. 3. - 5km. Jak mně se dneska nechtělo. Ale přemluvila jsem se. A dokonce jsem se vydala do neznáma - výsledkem byl nefalšovaný lesní zimní kros. I do potoka jsem padla. Teda - prošlápla jsem příliš tenký led, a to v místech, kde ten potok nikdy předtím netekl a který byl navíc maskovaný sněhem. Užila jsem si to.

Neděle 4. 4. - 6km. Měla jsem v plánu aspoň deset. Ale nešlo to, vůbec to nešlo. Nohy i hlava běh odmítly hned na prvním kilometru, ale s velkým sebezapřením jsem se nakonec plahočila aspoň těch šest kiláků. Po hodně dlouhé době mě běh vůbec nebavil, nic mi nedal. Musím si odpočinout. Aspoň dva dny teď běh vypustím. Chci se vrátit na své 12km trasy a ne zkysnout na 5km.

Každopádně jsem ráda, že jsem nepolevila a běhala 8 dní v kuse, i když to bylo ke konci už hodně náročné. Vím, že už se mi to zase dlouho nepodaří a budu ráda, když vyběhnu 3x do týdne. Každá zkušenost je dobrá. Teď ještě dobře zregenerovat a nejpozději ve středu zase hurá do běhaček.

Oblíbené příspěvky