Megapolis
Megapolis je tématem dalšího kola FBWT. Co jsem tak pochopila, počítá se s velkolepými mega díly.
Já to zpočátku pojala jako takovou megapolis-light verzi. Vycházela jsem z konceptu velkoměsta sestávajícího z temného podhoubí, ze kterého vyrůstá město obyčejných lidí, z něho se následně tyčí mrakodrapy jako symbol nadřazeného elitářství, nad kterým už je jen Nejvyšší vysoko na nebi... Původně jsem měla v plánu něco plastičtějšího, chtěla jsem pracovat s CRAW stehem. Ale po vytvoření zkušebního vzorku mi došlo, že by to bylo opravdu obrovské. Tak jsem si řekla, že je na čase konečně zkusit plochý steh. Vymyslela jsem si podobu svého města a načrtla ji na papír. Pak už stačilo jenom vzít jehlu, nit, korálky a šít a šít a šít. Sakra, ten plochý steh ale vážně pomalu přibývá!
Často jsem při šití vzpomínala na ty, kteří pořád žijí v domnění, že někde koupím korálkový polotovar a pak to jen pověsím na nějaký řetízek. To opravdu ne. Vzniknul mi pěkný přívěsek - a teď - kam s ním? Každé město vzniklo někdo na zemi, je závislé na nerostných surovinách a na přírodě - proto celé moje megapolis visí na šňůře lávy, která má toto spojení symbolizovat.
V průběhu dokončování přívěsku mě začaly přepadat kacířské myšlenky, že moje pojetí megapolis je přeci jen příliš light. Že by to chtělo něco většího, výraznějšího a hlavně abstraktnějšího. Ostatně, než jsem se pustila do šití, udělala jsem si takovou mapu všeho, co mě k megapolis napadlo a z ní by mohl větší projekt krásně vycházet.
Našla jsem ve svých zásobách krásné skleněné kabošony, ulovené už před X lety na Fleru a pustila se do díla. Zpočátku mě ta práce velmi bavila. Užívala jsem si práci s materiálem a barvami, které by mě nikdy předtím ani nenapadlo dát k sobě.
Pak ale přišel ne zrovna dobrý nápad využít na šperk onen výše zmiňovaný vzorek CRAWu. Doslova jsem ho naroubovala na do té doby svého vymazleného miláška a od toho okamžiku šel veškerý entuziasmus do háje.
Do šití jsem se musela nutit, nepřibývalo to, neměla jsem z toho radost. Deziluzi dorazil fakt, že šňůru, kterou jsem měla od začátku vymyšlenou na zavěšení, prostě z vybraného materiálu nejenže nevypadala dobře, ale vlastně ani pořádně nedržela tvar. To mě donutilo změnit i způsob zavěšení.
Pak už to bylo jen šití pro šití - prostě abych to došila a měla to konečně z krku. Když se takhle do něčeho musím nutit, moc toho nepřibývá. Hlavní část jsem jsem nakonec ještě doplnila obšitou skleněnou rivoli, a to mně celkem spravilo náladu.
Na hotovou hlavní část (nechce se mi to nazývat přívěskem, protože když se řekne přívěsek, představím si něco do velikosti max. 3cm 😀) jsem našila připravené kousky St. Petěrsburg šňůr, čímž vzniknul dlouhý náhdrelník. Zavěšení je natolik dlouhé, že náhrdelník nepotřebuje zapínání. Došila jsem pak už jen tyčinku na zavěšení a zbývalo jediné - zkompletovat to.
Takže tu máme náhrdelník bez zapínání, kterému dominuje podlouhlý přívěsek o celkové délce 14cm; obvod náhrdelníku je pak 78cm. Ve finále to vypadá dobře, myslím, že hlavně díky té "svetrové" délce. Ale upřímně řečeno - jsem fakt ráda, že už to mám za sebou.
Já to zpočátku pojala jako takovou megapolis-light verzi. Vycházela jsem z konceptu velkoměsta sestávajícího z temného podhoubí, ze kterého vyrůstá město obyčejných lidí, z něho se následně tyčí mrakodrapy jako symbol nadřazeného elitářství, nad kterým už je jen Nejvyšší vysoko na nebi... Původně jsem měla v plánu něco plastičtějšího, chtěla jsem pracovat s CRAW stehem. Ale po vytvoření zkušebního vzorku mi došlo, že by to bylo opravdu obrovské. Tak jsem si řekla, že je na čase konečně zkusit plochý steh. Vymyslela jsem si podobu svého města a načrtla ji na papír. Pak už stačilo jenom vzít jehlu, nit, korálky a šít a šít a šít. Sakra, ten plochý steh ale vážně pomalu přibývá!
Často jsem při šití vzpomínala na ty, kteří pořád žijí v domnění, že někde koupím korálkový polotovar a pak to jen pověsím na nějaký řetízek. To opravdu ne. Vzniknul mi pěkný přívěsek - a teď - kam s ním? Každé město vzniklo někdo na zemi, je závislé na nerostných surovinách a na přírodě - proto celé moje megapolis visí na šňůře lávy, která má toto spojení symbolizovat.
V průběhu dokončování přívěsku mě začaly přepadat kacířské myšlenky, že moje pojetí megapolis je přeci jen příliš light. Že by to chtělo něco většího, výraznějšího a hlavně abstraktnějšího. Ostatně, než jsem se pustila do šití, udělala jsem si takovou mapu všeho, co mě k megapolis napadlo a z ní by mohl větší projekt krásně vycházet.
Našla jsem ve svých zásobách krásné skleněné kabošony, ulovené už před X lety na Fleru a pustila se do díla. Zpočátku mě ta práce velmi bavila. Užívala jsem si práci s materiálem a barvami, které by mě nikdy předtím ani nenapadlo dát k sobě.
Pak ale přišel ne zrovna dobrý nápad využít na šperk onen výše zmiňovaný vzorek CRAWu. Doslova jsem ho naroubovala na do té doby svého vymazleného miláška a od toho okamžiku šel veškerý entuziasmus do háje.
Do šití jsem se musela nutit, nepřibývalo to, neměla jsem z toho radost. Deziluzi dorazil fakt, že šňůru, kterou jsem měla od začátku vymyšlenou na zavěšení, prostě z vybraného materiálu nejenže nevypadala dobře, ale vlastně ani pořádně nedržela tvar. To mě donutilo změnit i způsob zavěšení.
Pak už to bylo jen šití pro šití - prostě abych to došila a měla to konečně z krku. Když se takhle do něčeho musím nutit, moc toho nepřibývá. Hlavní část jsem jsem nakonec ještě doplnila obšitou skleněnou rivoli, a to mně celkem spravilo náladu.
Na hotovou hlavní část (nechce se mi to nazývat přívěskem, protože když se řekne přívěsek, představím si něco do velikosti max. 3cm 😀) jsem našila připravené kousky St. Petěrsburg šňůr, čímž vzniknul dlouhý náhdrelník. Zavěšení je natolik dlouhé, že náhrdelník nepotřebuje zapínání. Došila jsem pak už jen tyčinku na zavěšení a zbývalo jediné - zkompletovat to.
Takže tu máme náhrdelník bez zapínání, kterému dominuje podlouhlý přívěsek o celkové délce 14cm; obvod náhrdelníku je pak 78cm. Ve finále to vypadá dobře, myslím, že hlavně díky té "svetrové" délce. Ale upřímně řečeno - jsem fakt ráda, že už to mám za sebou.
Komentáře
Okomentovat