Červenec jen tak zběžně

Jakože doslova. Takže tenhle post je o běhání. Červenec byl, hlavně ze začátku, dost teplý měsíc. Běhat bylo nejlepší brzo ráno, relativně snesitelné to bývalo i večer před setměním no a kdykoliv během (slunečného) dne to bylo dost náročné. Podařilo se mi naběhat 123 kilometrů, největší radost mám pak jako vždycky z těch běhů, při kterých se mi podařilo něco v sobě překonat. Jinak se občas snažím poslouchat Garmin trenéra, ale když mi pro základ doporučuje tempo 7:10, tak to prostě nedávám (Muž říká, dle vzoru Pulp Fiction, že to se mnou je*e pejcha - a asi má pravdu). Zařadila jsem i nějaké ty intervaly. Zatím jen dva. Nějak se začít musí. Bohužel jsem se nedostala na žádnej pořádnej long run, ale v tom hicu se mi prostě nechce.

Tak tady jsou ty nej červencové běhy.

Sobotní rychlovka

Jednoho sobotního rána jsem se vzbudila relativně pozdě, ale i tak jsem se vypravila na běhání. Cíl jsem měla jenom na vzdálenost - chtěla jsem dát 10 km. Ale běželo se mi tak dobře, že jsem pokořila svůj dosavadní rekord na 10 km - zvládla jsem to za 54:25 a měla jsem z toho jako fakt velkou radost.

 

 

Střídačka

Dostala jsem od kamarádky kolo. Hurá - už nebudu muset krást kolo svému drahému Muži. Po pár krátkých výjezdech s dětma jsem si vymyslela super akci. Že si zajedu na místo, kam jsme před X lety chodívali na letní zábavy, tam si to trošku oběhnu a pak pojedu zase domů. Takže to bylo 10 km kolo, 10 km běh a 11 km kolo (musela jsem zkusit jinou cestu). Jako dalo mi to zabrat, ne že ne. Ale moc jsem si to užila a cítila jsem se potom jako king. Tempo nebylo nijak závratné ani při cyklistice ani při běhu. Prostě takovej relax a pohlazení po duši. Navíc jsem poznala zase jinej kousek okresu, kam se jinak normálně nedostanu.

Miluju kopce

Akorát že vůbec, jak by řekla Anka. Nemám je ráda. A proto mě možná o to víc baví si v nich něco dokazovat. Jako jednoho fakt hodně horkého nedělního odpoledne. Vyrazili jsme autem do Velkého Meziříčí, kde jsem Děti a Muže zanechala na koupališti a sama se vydala na nevinný 12km okruh. Bylo ke 30°C a na začátku trasy bylo přede mnou tříkilometrové brutální stoupání. Pokud to tam někdo znáte, tak ano - jde o ten kopec od koupáku na Uhřínov. Nakonec to nebylo tak hrozný a kupodivu ani jeden z těch 3 km nepřesáhl 7 minut. A pak už to bylo pěkně z kopečka dolů a údolím Balinky zpátky na koupaliště. Jako jo, byla jsem uvařená a vyřízená, ale zase jsem si mohla odškrtnout jeden bod ze svýho běžeckýho TO DO listu.

 

A co vy, máte za červenec překonané nějaké své limity?