Furt v letu

 Jo jo, přesně to se mi děje poslední měsíc. Začala škola, chystání svačin a pomoc dětem se školou. Anka už moc pomoci nepotřebuje, spíš jsem k ruce, když si potřebuje přeříkat naučenou látku nebo má studijní záchvat a chce celý den mluvit anglicky. Kluci naši pomoc pořád ještě potřebují - je těžké dokončit úkol, když za oknem proletí dudek a je potřeba ho jít sledovat, začít si zpívat oblíbenou písničku nebo muset hned teď nakreslit, co je zrovna napadlo... Tak se s mužem snažíme udržet jejich pozornost nad dělením, slovními druhy nebo novými anglickými slovíčky. Honzík teď udělal obrovský pokrok ve čtení. Teda číst umí už od první třídy, ale trošku mu to pořád zadrhávalo. A jeho nová učitelka na češtinu udělala jednoduchou věc - dala mu neprůhlednou záložku, kterou si podloží řádek, který zrovna čte. Takže mu oči pořád nelítají na následující text a soustředí se opravdu jen na to, co zrovna čte. Když jsem ho takhle slyšela číst poprvé, byl to takový malý zázrak. A přitom taková blbost.

Podzim nastoupil celkem rychle a velmi deštivě. Takže volný čas se tráví na zahradě, kde se snažím sklidit, co se dá, a nachystat vše na zimu. Rajčata letos na zpracování nebudou, po tom týdenním dešti všechna popraskala. To by člověk brečel. Aspoň, že přes léto jsme si jich užili. Paprikám déšť neuškodil. Stíháme je ujídat za syrova, tak jsou stejně nejlepší. Ale protože už předpověď slibuje na víkend ranní mráz, tak už jsem je všechny sklidila a včera zavařila podle Lídy Gottwaldové. Nálev voněl krásně, tak uvidíme, co z toho bude.

Koncem září nás všechny postihla rýmečka. Nemělo cenu jít s rýmou na neschopenku. Ale strávila jsem týden na home office a nebyla běhat. Takže jsem pak posledního naháněla kilometry, abych měla aspoň 100 km naběháno. Ano, vím, že jsem blázen. Každopádně to chladnější počasí a ranní mlhy - to na běhání prostě miluju.

No a po nocích šiju. Taky se vracím ke kurzování, už tuto sobotu vedu kurz na šití peyote trojúhelníků a těším se na to. 

Pár kousků ušitých za poslední dobu: