Cirkus Humberto

Meine Damen und Herren mesdames et messieurs, dámy a pánové - Cirkus Humberto je tu! 

Nejsem zrovna cirkusový nadšenec, takže když jsem se dozvěděla, že dalším tématem pro soutěž klubu Nestejní, je zrovna Cirkus Humberto, nepotěšilo mě to. Ale pak jsem si uvědomila, že ono to nemusí být jen o "vtipných" klaunech a cvičených psech. Může to být i o touze, lásce, dřině, radosti a úspěchu ...

A Alice Harweyová rychle vyskočí, a aniž se rozmýšlela, prudkým povelem pudu popadne na stolku se zrcadlem lahvičku s voňavkou a skropí jí svůj živůtek. A pak vyklouzne ven, k domovním dveřím.


Brož - lakované dřevo, TOHO s úpravou perma finish odolné proti oděru, mačkané a broušené korálky.

Alice stojí v temnu chodby, vysoká, štíhlá, a její šepot doráží k němu jako mazlivé hlazení. Kerholec náhle stojí u ní a cítí plno vůně. Ruka se mu bezděky vznese, obejme ji, uchopí vzadu pod tou spoustou vlasů. Alice stojí ztuha, jako zmrazena; nějakou malou věčnost ji tak drží, a najednou vzpurná páteř změkne a ona se beze slova přichýlí k němu a náhle prudce k němu přilne, rukama, ústy, hrudí, vším.


Náhrdelník - TOHO s úpravou perma finish odolné proti oděru, skleněný kámen, sametka.

Undisclosed Desires

I want to reconcile the violence in your heart
I want to recognize your beauty is not just a mask
I want to exorcise the demons from your past
I want to satisfy the undisclosed desires in your heart


Svět není černobílý. Někdy bych chtěla, aby byl. Spoustu věcí by bylo jednodušších...

Zatím nejdelší náušnice, jaké jsem ušila.

Délka: 20,5cm včetně háčku


Čí só hode

Miluju lidové ornamenty, zvláštní slabost mám pro ty z Podluží. Proto jsem neodolala a spojila tuhle svoji lásku se slabostí pro výrazné náušnice.



Náušnice jsou ušité podle vlastního návrhu z Miyuki Delica °11.

Růže dračí

Nemůžu si pomoct, ale jakákoliv snaha napodobit pomocí korálků přesně a věrně jakoukoliv kytku a rostlinu obecně, mi přijde jako velký kýč. Proto mě moc nepotěšilo další soutěžní téma FBWT Růže, královna květin. Původně jsem měla v plánu vůbec se tohoto kola nezúčastnit, ale pak přišel nápad. Však nemusím otrocky napodobovat skutečnou růži a snažit se co nejvíc se přiblížit tomu, aby vypadala jako živá. Můžu si z toho udělat trošku legraci.



Takže základem mé růže je skleněný oko-kabošon. Bude to taková dračí růžička, muehehe. A tento základ doplní, jak jinak, tisíce korálků. Tentokrát to budou TOHO °11 v různých odstínech červené. Na ušití okvětních plátků volím tentokrát síťový steh, takže spotřeba skla je vysoká. Vynikající způsob, jak se zbavit různých zbytků - jednobarevné lístky by byly divné, nudné.

 


Ruku na srdce - je to kýč. Ale i tak mě to hodně bavilo a vyzkoušela jsem si zase něco jiného. Síťový steh, použitý na okvětní plátky, je úžasná věc a určitě ho zase někdy na něco použiju.

Tři hvězdy

Nešiju jen šperky. Jednou za čas se pustím i do jiných věcí. Jako například teď, kdy jsem pro soutěž na téma "Hygge" ušila takovou slavnostnější dekoraci - třeba do okna. Třeba přiláká Ježíška :-)


Hvězdy jsou ušité ze tří barev japonského TOHO rokailu. Co jsem tak koukala po netu, hodně lidí je šije z válečkových korálků (Miyuki Delica, TOHO Treasures), ale já to zkusila z klasických round ve velikosti 11 a ono se to nejen dobře šilo, ale i to dobře vypadá. Barvy jsem použila slavnostnější, nicméně neutrální. Sice se celá ta soutěž teď vztahuje k Vánocům, ale chtěla jsem se vyhnout kombinaci červená-zlatá-zelená. Zvolila jsem proto černou, béžovou a zlatou. Takže ve finále to není čistě vánoční záležitost.

Vzorování hvězd jsem tvořila "za pochodu," nicméně na Etsy jsem si koupila prázdné grafy pro případ, že by se mi chtělo vymýšlet si nějaké složitější vzory. Rozhodně by bylo zajímavé vyzkoušet hvězdu ušít z patnáctek nebo i třeba z těch cylindrických korálků. Uvidíme, co bude dál. Krásný advent všem přeju.


Megapolis

Megapolis je tématem dalšího kola FBWT. Co jsem tak pochopila, počítá se s velkolepými mega díly.

Já to zpočátku pojala jako takovou megapolis-light verzi. Vycházela jsem z konceptu velkoměsta sestávajícího z temného podhoubí, ze kterého vyrůstá město obyčejných lidí, z něho se následně tyčí mrakodrapy jako symbol nadřazeného elitářství, nad kterým už je jen Nejvyšší vysoko na nebi... Původně jsem měla v plánu něco plastičtějšího, chtěla jsem pracovat s CRAW stehem. Ale po vytvoření zkušebního vzorku mi došlo, že by to bylo opravdu obrovské. Tak jsem si řekla, že je na čase konečně zkusit plochý steh. Vymyslela jsem si podobu svého města a načrtla ji na papír. Pak už stačilo jenom vzít jehlu, nit, korálky a šít a šít a šít. Sakra, ten plochý steh ale vážně pomalu přibývá!

 

Často jsem při šití vzpomínala na ty, kteří pořád žijí v domnění, že někde koupím korálkový polotovar a pak to jen pověsím na nějaký řetízek. To opravdu ne. Vzniknul mi pěkný přívěsek - a teď - kam s ním? Každé město vzniklo někdo na zemi, je závislé na nerostných surovinách a na přírodě - proto celé moje megapolis visí na šňůře lávy, která má toto spojení symbolizovat.



V průběhu dokončování přívěsku mě začaly přepadat kacířské myšlenky, že moje pojetí megapolis je přeci jen příliš light. Že by to chtělo něco většího, výraznějšího a hlavně abstraktnějšího. Ostatně, než jsem se pustila do šití, udělala jsem si takovou mapu všeho, co mě k megapolis napadlo a z ní by mohl větší projekt krásně vycházet.

Našla jsem ve svých zásobách krásné skleněné kabošony, ulovené už před X lety na Fleru a pustila se do díla. Zpočátku mě ta práce velmi bavila. Užívala jsem si práci s materiálem a barvami, které by mě nikdy předtím ani nenapadlo dát k sobě.




 Pak ale přišel ne zrovna dobrý nápad využít na šperk onen výše zmiňovaný vzorek CRAWu. Doslova jsem ho naroubovala na do té doby svého vymazleného miláška a od toho okamžiku šel veškerý entuziasmus do háje.


 Do šití jsem se musela nutit, nepřibývalo to,  neměla jsem z toho radost. Deziluzi dorazil fakt, že šňůru, kterou jsem měla od začátku vymyšlenou na zavěšení, prostě z vybraného materiálu nejenže nevypadala dobře, ale vlastně ani pořádně nedržela tvar. To mě donutilo změnit i způsob zavěšení.


Pak už to bylo jen šití pro šití - prostě abych to došila a měla to konečně z krku. Když se takhle do něčeho musím nutit, moc toho nepřibývá. Hlavní část jsem jsem nakonec ještě doplnila obšitou skleněnou rivoli, a to mně celkem spravilo náladu.


Na hotovou hlavní část (nechce se mi to nazývat přívěskem, protože když se řekne přívěsek, představím si něco do velikosti max. 3cm 😀) jsem našila připravené kousky St. Petěrsburg šňůr, čímž vzniknul dlouhý náhdrelník. Zavěšení je natolik dlouhé, že náhrdelník nepotřebuje zapínání. Došila jsem pak už jen tyčinku na zavěšení a zbývalo jediné - zkompletovat to.


Takže tu máme náhrdelník bez zapínání, kterému dominuje podlouhlý přívěsek o celkové délce 14cm; obvod náhrdelníku je pak 78cm. Ve finále to vypadá dobře, myslím, že hlavně díky té "svetrové" délce. Ale upřímně řečeno - jsem fakt ráda, že už to mám za sebou.




Velká pardubická

14. října je tu jak na koni (jak příznačné). Přiznávám, že do nedávna mě tato událost nechávala naprosto chladnou. Pak ale přišla na Fleru soutěž s tématem Velká pardubická, a to mě, aspoň obrazně, vtáhlo do víru dostihových příprav.


Vyrobila jsem brož. Jejím ústředním prvkem je starý odznáček Dostihový klub Pardubice 1999, který jsem speciálně pro tuto příležitost vydražila na Aukru. Protože je to sám o sobě hodně výrazný prvek, nechtěla jsem ho utopit v přemíře zdobení. K jeho doplnění jsem proto zvolila jen jednoduchou výšivku z japonského TOHO kulatého rokailu ve velikostech °15, °11 a °8. Zlatý matný má povrchovou úpravu permanent finish, takže to zlato se z korálků jen tak snadno neošoupe. Ze spodní strany je brož začištěná mojí oblíbenou rukavičkářkou usní.

Rozměry brože jsou 4x5,5cm a její název je Peruán, podle koně, který Velkou pardubickou vyhrál právě v roce 1999.



Malé radosti konce září 2018

1. V sobotu jsme přežili hromadnou oslavu narozenin. Nejkrásnější bylo, že 2/3 dětí mi pomáhaly péct a zdobit dorty:


2. Dnes jsou mé náušnice Inia v top výběru na Fler.cz:

3. Konečně přestala ta úmorná vedra, takže se mi běhá o mnoho lépe (i když musím ještě hooodně máknout):